
Milada zjistila až v důchodu, že jí kamarádka podvedla před dvaceti lety s manželem. Velmi ji to zarmoutilo a chtěla se s ní přestat stýkat. Až dcera jí připomněla, že také není bez viny.
Myslela jsem si, že Jana je moje kamarádka do konce života. Když se mi přiznala k dávné zradě s mým mužem, zamávalo to se mnou. To, že jsem měla něco s tím jejím bývalým, je zcela něco jiného a nepřiznala bych se.
Přítelkyně na celý život?
S Janou jsme se poznaly kolem třiceti v účtárně. Pak jsme se na nějakou dobu oddělily, protože jsme měly mateřské povinnosti každá úplně jindy. Ale pak se naše cesty znovu sešly a přátelily jsme se doteď. Obě jsme spolu prožívaly odlet dětí z hnízda následovaný i odchodem manžela. Obě jsme se smály našim seznamovacím epizodkám a myslela jsem si, že spolu budeme kamarádit i celý důchod.
Jenže jsem se asi spletla. Na povrch vyšla jedna nepříjemnost, která mi nedá spát. Jana se rozhodla vytáhnout z minulosti pořádného „kostlivce“. Já se jí tedy divím, že toto měla zapotřebí. Nechápu, komu tím prospěla. Spíš je nám teď oběma hůř. Přiznala se mi, že měla krátkou aférku s mým manželem ještě před rozvodem.
„Mě to tíží už dvacet let a potřebuju to ze sebe dostat. Teď už to je stejně promlčené, obě víme, že pokazil, co mohl,“ vysvětlovala mi Jana jednoho večera na naší obvyklé skleničce v kavárně. Strašně mě to rozčílilo. Možná je to dávno, ale ta dlouhá doba nevědomosti mi přijde horší, než samotná zrada.
Nemůžu se přes to přenést
Nejprve jsem reagovala klidně. Kdo ví proč, chtěla jsem působit, že se mě to nedotklo. Manžel měl milenek víc, tudíž nešlo o nějaký velký šok. Jenže pak se mi to rozleželo. Spojila jsem si okolnosti, čas a vzpomínky a nemohla jsem z toho usnout. Došlo mi, jak odporně se Jana zachovala v časech, jež pro mě byly extrémně složité.
A pak se mi dívala dvacet let do očí a nikdy se nepřiznala. Až teď, když jsme obě staré babky? Myslela si, že už je mi snad všechno jedno? Tenkrát bych v našem přátelství asi nepokračovala. A nyní můžu být ráda, že ji mám a všechno jí jen tak odpustím? To byla asi její představa, ale rozhodně ne moje.
Naši další schůzku jsem odvolala a tu příští zkrátím na minimum. Musím si to srovnat v hlavě. Nemám sice přítelkyni na každém prstu, ale co moje hrdost? Řekla jsem o tom dceři a ta se mi vysmála. „Mami, a co ty a Janin bývalý? Vždyť mezi váma taky něco proběhlo, no ne?“ Zrudla jsem. Jak o tom ví?
Svoje hříchy nechávám v minulosti
Je pravda, že i já jsem se zapletla s jejím mužem. To ale bylo až po jejich rozchodu a navíc mi šlo o lásku, zamilovala jsem se. Sice z toho nakonec nic nebylo, ale nenazývala bych to vyloženě nevěrou či zradou. Jana by to asi viděla jinak. Léta doufala, že se s manželem usmíří a dají zpátky dohromady.
Já jsem od něj věděla, že to nemá v plánu. Nikdy bych svůj přešlap nepřiznala. Nejsem jako Jana, která mi chtěla svou starou zradou na stará kolena ublížit. Nebudu stejná jako ona a nevpálím jí do obličeje svoje tajemství. Až to všechno rozdýchám, možná se budeme kamarádit dál. Ale už to nebude asi jako dřív.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




