Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Marta si uvědomila, že její dobrá kamarádka nedá ani den bez alkoholu. Dříve jí to připadalo zábavné, nyní si ale dělá o kamarádku starosti. Chtěla být upřímná, ale se zlou se potázala.
Asi jsem přišla o dobrou kamarádku. Vždycky jsme se spolu dobře bavily a nikdy nechyběl alkohol. Žaneta se pokaždé postarala o to, aby bylo co pít. Když jsem se o tom zmínila, dost se urazila. Mám o ni starost.
Malá oslava nikoho nezabije
Se Žanetou byl vždycky důvod slavit, ani nevím, jak to dělala. Známe se odedávna a vždy s ní byla legrace. Když si na to tak vzpomenu, daly jsme si skleničku snad pokaždé, když jsme se viděly. Ať už šlo o procházku se svařákem, mimózu k snídani, vínko u večeře nebo pivo na koncertě. Dlouho mi nedocházelo, že spolu vlastně pořád pijeme alkohol.
„Tady nemají nic k pití, jdem jinam,“ zavelela Žaneta u kavárny, kde jsme chtěli odpoledne posedět. „Vždyť jdeme na kafe,“ zasmála jsem se. Ale pak jsme opravdu šly asi dvacet minut do dalšího podniku, aby si mohla dát Žaneta i sklenku vína. Ztratily jsme tak dost času, měla jsem jen hodinu před tím, než vyzvednu dceru z kroužku a tak jsem byla trochu podrážděná.
Žaneta byla ale nekompromisní a chtěla svou dávku alkoholu. Od té doby jsem si toho začala všímat. A byla jsem víc a víc v šoku. Moje kamarádka je asi alkoholička. Dřív jsem to brala jako legraci a většinou jsem se taky nechala přemluvit ke sklence. Teď už mi to ale bylo proti srsti a myslím, že to s kamarádkou jde z kopce. Nedávno vytáhla na výstavě placatku!
Chtěla jsem jí chránit
Rozhodla jsem se, že to jen tak nenechám. Chtěla jsem Žanetě promluvit do duše. Bála jsem se o ni a nechtěla dobrou kamarádku ztratit. Když byla podle mě vhodná chvíle, byla jsem upřímná. „Nechceš dneska zůstat u nealka? Zdá se mi, že spolu nějak moc pijeme,“ řekla jsem jednou smířlivě a doufala, že to nevyzní hloupě. Ona se ale okamžitě urazila. Evidentně má špatné svědomí.
„Ty si dej klidně vodu, já si budu pít co chci,“ řekla trochu prudce. Nenechala jsem to jen tak, téma už jsem načala, a tak jsem pokračovala. „Víš, já se jen bojím, aby se ti to nevymklo z rukou. Všimla jsem si, že bez alkoholu nedáš ani ránu. Já jsem na tom podobně, ale vlastně jen s tebou.“
To byla asi poslední kapka. Kamarádka zrudla, střelila po mně zlým pohledem a uzavřela se do sebe. Při našich příštích setkáních opravdu nepila, ale ani se moc nebavila. Loučily jsme se zpravidla už po hodině a mně je jasné, že se musí přemáhat. Asi jsem ji urazila, nebo nechce slyšet pravdu od někoho blízkého. Nevím, co s námi bude dál.
Měla jsem asi mlčet
Myslela jsem si, že Žaneta potřebuje jen trochu času a ten jsem jí dopřála. Myslela jsem si, že se uklidní, leccos jí dojde a něco se svou závislostí třeba udělá. Ráda bych jí pomohla. Anebo aspoň přestane být uražená a vezme mě na milost. Jenže se zjevně nestalo ani jedno.
Skoro se nevídáme, ale z doslechu vím, že pije pomalu už „první ligu“. Jsem z toho smutná a nemám odvahu jí opět promlouvat do duše. Nejhorší je, že ani nevím, že by měla nějaké velké potíže. Co vím, tak rodina drží pohromadě a doma jim to funguje, tak nechápu, proč si musí ničit zdraví.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
