
Všichni si o Moničině mámě myslí, že je silná, že všechno sama s dcerami skvěle zvládá. Jenže Monika ví své. Slyšela mámu mnohokrát plakat. A také bohužel ví, že po večerech pije. A neví to jen ona, ale všímá si toho i její mladší sestřička, o níž se musí víc a víc starat.
Moje mamka byla vždycky tou nejveselejší a nejmilejší mámou na světě. Spolužáci mi ji záviděli. Jenže poslední měsíce mám pocit, že se mnou doma bydlí někdo jiný. Každý večer si máma dává „decinku“ a každé ráno slyším výmluvy a vídám kruhy pod očima. Snažím se s ní mluvit, ale pokaždé to skončí hádkou. A zatímco máma „odpočívá“, já se starám o Anetu, mou desetiletou sestřičku, která se ptá, proč maminka zase spí. Je mamka alkoholička?
Když se všechno začalo měnit
Stále si pamatuji ten večer, kdy mi poprvé došlo, že něco není v pořádku. Mamka seděla v kuchyni, televize běžela naprázdno, na stole stála prázdná láhev vína. „Tohle už je druhá?“ zeptala jsem se. Ani se na mě nepodívala a zamumlala: „Dlouhej den, Moni. Nezačínej. Neřeš.“
V tu dobu už to bylo skoro každý večer stejné. Vždy tvrdila, že si dá jen deci, „jen na uklidnění“. Ale já jsem viděla, jak se jí ráno třesou ruce, pozorovala, jak ztrácí chuť k jídlu a jak se uzavírá do sebe. A nejhorší bylo, že si toho začala všímat i Anetka. „Moni, proč máma zase spí na gauči? Není nějak nemocná? Elišky máma má rakovinu a možná umře, že to máma nemá,“ zeptala se mě jednou Anet a bylo mi z toho zle.
Táta se na nás vykašlal
Táta od nás odešel, když mi bylo dvanáct. Úplně se na nás vykašlal. Našel si mladou holku a podle mě se totálně zbláznil. Mamka vše zvládala skvěle. Pracovala, starala se o nás, jezdily jsme na výlety, doma bývala legrace. Často nám tehdy opakovala, že se máme dobře a že jí je bez táty líp.
Až teď mi dochází, jak se musela přetvařovat. Jednou jsem ji našla brečet v koupelně. Samozřejmě jsem se jí zeptala, co se děje. Okamžitě usušila oči a tvrdila mi, že se opařila. Pak jsem ji občas slyšela i v noci. Ale vždy to nějak „okecala“. Nyní je mi jasné, že bylo vše jinak. Máma se trápila, ale kvůli nám se přetvařovala.
To bych samozřejmě chápala! Vím, co je to být zamilovaný a podvedený. Jenže když vše došlo tak daleko, že jsem musela začít hlídat, jestli má Aneta úkoly, připravené věci do školy a svačinu, pochopila jsem, že to takhle nemohu nechat. Prostě jsem se začala bát.
Stydím se za ni
Dřív jsme spolu koukaly na filmy, vařily, povídaly si. Teď sedí máma večer na gauči s telefonem a skleničkou v ruce. Přestaly jsme si úplně povídat. Přes den ale nikdy nepije a chodí do práce a vydělává, účty platí – co jsem si hledala, tak se ještě nechová jako závislý alkoholik… Jenže pak jsem jí jednou ve vzteku při hádce vylila víno do dřezu a nestačila jsem se divit.
Nikdy jsem ji neviděla tak rozčílenou, byla úplně bez sebe. Hrozně křičela, sápala se na mě a chtěla mi dát facku. Ten večer za mnou přišla Anetka s plyšákem v ruce, plakala a šeptala mi: „Moni, máma už nás nemá ráda?“ A já nevěděla, co jí na to říct. Komu se mám svěřit, koho požádat o pomoc? Třídní, tetu, kamarádku? Strašně se za mamku stydím. Všichni si o ní myslí, že je silná, že všechno zvládá. A já ji nechci shodit. A také nechci, aby si na nás lidi ukazovali, že je naše máma alkoholička.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




