Karolína (37): Moje máma má problémy s alkoholem. Už to nezvládám! Co radí odborník?

Moje máma (65) se jmenuje Renáta. S tátou se brali, když jí bylo 25. Před třemi lety nás navždy opustil a od té doby to jde s mámou z kopce. Táta měl rakovinu prostaty, a když nám lékaři sdělili jeho diagnózu, máma začala svůj žal potlačovat alkoholem. Starala se o něj do samého konce. Ale když umřel, její občasné excesy s alkoholem se staly denní rutinou.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (36): Tchyně proti mně navádí mou dceru. Co radí psycholog?

První pomoc

Musela jsem být připravena na všechno. Nevěděla jsem, kdy mi zavolá, zhroucená a opilá, nebo kdy ji najdu bezvládnou doma. Chvíli to vypadalo, že se dala do pořádku a má vše pod kontrolou. Ale v její blízkosti se objevil muž, který měl problémy s alkoholem a mámu v její závislosti podporoval. Někdy jsem ji vyzvedávala v hospodě a platila za ni útratu.

Zachraň mě

Řekla jsem si, že to tak nemohu nechat. Svého ,,přítele“ vyhodila z bytu. A tvrdila, že vše zvládá bez problémů. Po několikadenním půstu jsem věřila, že všechno bude jako dřív. A že se mi vrátila má milovaná máma, které jsem se mohla svěřit, a která mi byla celý život oporou. Ale…chyba! Jednoho večera mi volali sousedé, že je máma opět opilá a dělá v baráku nepořádek.

Nezvládla jsem to!

Nasedla jsem do auta a jela tam. Když jsem ji uviděla, nezvládla jsem to! Brečela jsem a táhla ji bezvládnou do bytu. Ani by nebyla schopna se tam sama dostat. Nemohu se dívat na to, jak se ničí, a jak ničí i mě. Kdykoliv je opilá, běžím ji zachraňovat. Je to přece moje máma, ale mám i svou vlastní rodinu. Navíc si nechce přiznat, že má velký problém. Co mám dělat?

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (35): Partnerův syn mě nesnáší a dělá naschvály. Co si myslí psycholog?

NÁZOR ODBORNÍKA: Radí psychoterapeut Petr Jarolímek

,,Alkohol bohužel svou dostupností a všudypřítomností představuje silného protivníka a porazit ho bývá pro závislé velmi obtížné. Stejně jako ničí životy těm, kteří ho v příliš velké míře konzumují, ovlivňuje nepříznivě životy i jejich blízkým. Ti jsou často odkázáni na bezbranné přihlížení tomu, jak se jejich milovaní svou závislostí ničí. Obtížné je zejména nepomáhat a například neplatit dluhy způsobené závislostí, či omlouvat chyby nemocného vzniklé tím samým. Ale právě to bývá jedním z důležitých spouštěčů ke změně. Zkrátka nepodporovat patologické jednání.“

,,Rozhodnou chvílí pro možnost úspěchu při boji s alkoholem je především motivace samotného alkoholika. Do chvíle, než se člověk sám za sebe rozhodne se svou závislostí zatočit, toho ostatní moc nezmohou. Klíčová je negativní a pozitivní motivace. Negativní trochu straší, když připomíná, co jsme kvůli alkoholu ztratili a co by dalšího mohlo v součtu ztrát přibýt. Sama o sobě nebývá pro rozhodnutí abstinovat dostatečně silná. Pozitivní motivace připomíná všechny výhody toho, když člověk nepije. Pozitivní a negativní motivace dohromady vytváří základní kámen pro možnost uzdravení. Dále je třeba pracovat na sebeovládání a učit se zvládat bažení po alkoholu. Je naprosto nezbytné vyhledat odbornou adiktologickou pomoc!“

 ,,Nicméně vše, co je třeba udělat zásadního, je v rukou vaší maminky. Vy za ni abstinovat nemůžete, bez jejího rozhodnutí máte velmi omezené možnosti. To, co udělat můžete, je ujistit maminku o vašem odhodlání jí pomoci, pokud si bude chtít pomoc sama. Klidně jí i kupte některou z publikací zabývající se problematikou závislosti na alkoholu. Pan doktor Nešpor je v této oblasti klasikem, jeho knížky jsou praktické, srozumitelné a čtivé. Ale nic z toho, co můžete udělat vy, není zásadní. Zásadní je odhodlání vaší maminky s alkoholovou závislostí skončit.“