Facebook
Instagram
Najdete si partnera, se kterým jste šťastní, ale pozor, má to háček. Dítě z předešlého vztahu vás nemá rádo, dělá vám naschvály a prakticky vám říká, že vás do svého života nikdy nepřijme. S touto situací se nyní potýká i pětatřicetiletá Lenka. Jak jí s ní poradí psycholog Petr Hroch?
S přítelem Patrikem jsme se poznali před třemi lety, v té době byl Patrik rozvedený a měl osmiletého syna. Asi po roce vztahu jsme se začali snažit o miminko. Doktoři mi však, po několika náročných vyšetřeních, sdělili zdrcující zprávu: ,,Nemůžete mít děti.“ Můj svět se zhroutil…
Nemůžu mít děti
Patrik mi byl naštěstí velkou oporou a řekl, že spolu všechno zvládneme, a že se mě nevzdá. Nějakou dobu jsem byla ve špatném psychickém stavu a chování Patrikova syna Jakuba mi na duševní pohodě nepřidávalo. Jakuba jsme měli dva týdny v měsíci. Byl rozmazlený, hodně věcí si vynucoval, a protože měl Patrik neustálý pocit, že mu něco dluží, ve všem mu vyhověl. Jakub si toho byl moc dobře vědom a situace zneužíval.
Život se synem mého partnera je peklo
Většinu volného času vysedává u tabletu nebo telefonu. Já jsem ta špatná, protože mu chci na jeho počítačové závislosti vymezit pouze určitou dobu. Když jde Jakub na záchod, schválně nesplachuje, i přesto, že mu to stále připomínám. Společné výlety jsou pro mě horor. Jakub si určuje, kam půjdeme, a co mu máme koupit. A Patrik? Ten mu dá vše, co si zamane.
Nejsi moje máma!
S Patrikem jsem celou záležitost, ohledně Jakuba probírala, ale jeho argumenty jsou: ,,Je to chudák, má dva domovy“, ,,Zase tak hrozné to není.“ V tu chvíli jsem rezignovala, ale peklo pokračuje dál. Když Jakuba o něco poprosím, prakticky mě ignoruje, nebo poslouchám: ,,Ty nejsi moje máma, abys mi rozkazovala.“ O Patrika rozhodně nechci přijít, ale jeho syn ubíjí veškerou mou energii a soužití s ním je velmi náročné.
NÁZOR ODBORNÍKA: Co poradí Lence, psycholog Petr Hroch?
,,Lenka popisuje vlastně docela běžné útrapy tzv. třetího rodiče. Odmítání či dokonce aktivní nepřátelství dětí partnera k „maceše“ je však něco, co je z pohledu těch dětí pochopitelné a dospělí by to měli očekávat. U mnoha dětí dlouho přetrvává silné přání, aby se rodiče dali zase dohromady, a nový partner, partnerka, je pak vnímán jako nepřítel. Mimoto tu máme tradovány mýty o zlých macechách a otčímech a dítě jaksi samo vytuší, že nová partnerka otce vlastně nemá moc důvodů je mít ráda, protože prostě nikdy nebude její dítě.
A děti dokážou být kruté! Což pak vede nešťastné oběti, ty „macechy“, které se často tak moc snaží o dobrý vztah, k tomu, že přijmou hru na vzájemné nepřátelství.
A to je chyba! Dítě není nepřítel ani viník celé situace. Odpovědnost je vždy na dospělém, a to zejména na vlastním rodiči, který má nový partnerský vztah. Tady více chybují muži, tátové. Často předpokládají, že jejich nová partnerka jaksi sama zvládne roli nevlastní matky, je to ostatně žena, má mít děti ráda. Velká chyba, nezodpovědnost a podpásovka!
Také v tomto případě je Patrik zodpovědný za to, že vehnal jak svého syna, tak svou partnerku Lenku do vzájemného konfliktu. Lenka by si to měla uvědomit, měla by překonat svou obavu, že by Patrika mohla ztratit, měla by své emoce, vztek i hněv směřovat spíš na něj než na jeho syna. Lenka sama o sobě totiž s Jakubem nic nesvede. Není jeho matka, ten kluk k ní nemá žádné povinnosti, nemusí ji mít rád a nemusí ji poslouchat. Natož kluk v pubertě! Ale kdyby se probral táta k odpovědnosti, to by mohlo aspoň něco změnit. Tátu má kluk poslouchat a když táta nastaví jasná pravidla soužití, kde předá Lence konkrétní kompetence autority (např. „Když ti Lenka o něco řekne, je to, jako kdybych to řekl já!“), Jakub bude mít menší prostor na manipulaci."
,,Pomohlo by však, kdyby se Lenka zbavila toho nenávistného postoji k tomu chlapci. Ten kluk prostě byl v životě jejího partnera před ní a jako jeho syn před ní asi vždy bude. Když se jí podaří kluka se zbavit, nejspíš se jí to od Patrika zle vrátí. Zdá se však, že to má Lenka ztíženo vlastním traumatem z toho, že nemůže mít vlastní děti. Tady bych doporučil, aby v tom nezůstala sama a našla si terapeutickou podporu. Jak individuální, tak i partnerskou, protože celý problém s nevlastním synem je zejména přenesený problém nejasností a nezdravé komunikace v partnerském vztahu."
