Facebook
Instagram
Každý rodič si přeje pro své dítě jen to nejlepší. Jak mu ale vysvětlit, že partner, kterého si vybral a je s ním šťastný, není ten pravý a pravděpodobně mu zničí život? Tuto situaci řeší i padesátiletá Blanka, jejíž syn se špatně zamiloval. Jak poradí psychoterapeut Petr Jarolímek?
S manželem Edou (53) jsme spolu třicet let. Máme dvě děti – dceru Anežku (24), která studuje vysokou školu a přivydělává si na brigádách. Jsme na ni s manželem moc pyšní. A syna – Dominika (17), který studuje střední školu. Je to hodný kluk a ve škole mu to jde. Jednoho dne nám Dominik oznámil, že má přítelkyni, a že je zamilovaný.
Syn se zamiloval
S manželem jsme byli šťastní za něj, až do doby, než jsme zjistili, s jakou dívkou vlastně náš syn chodí. Holčina totiž není zrovna ztělesněním dobra a slušného vychování. Pár lidí z okolí mi řeklo, že sotva dokončila první ročník, a že chodí často za školu. Vlastně nikdo nechápe, co na ní Dominik vidí. Dominikova přítelkyně Lucie bydlí s mámou, která sedí doma, nepracuje a pobírá sociální dávky.
Promarněná šance
Ale řekla jsem si co, dám té holce šanci. Nemá jednoduchý život, a třeba nebude tak špatná. Řekla jsem Domčovi, ať ji pozve k nám domů. Přišla. Na první pohled moc hezká dívka. Takže jsme Dominika na jednu stranu chápali. Jenže, to by nesměla promluvit, nebo spíš mohla - alespoň slušně pozdravit.
Rady nepomáhají
Dominikovi jsme se snažili vysvětlit, že to není holka pro něj. Na to reagoval pouhým odseknutím. Ve škole se zhoršil a my tušíme, že tam nedochází pravidelně. Pravděpodobně spolu mají sex a jen pomyslím na to, že by mohla otěhotnět, je mi zle. Žádné rady ani vysvětlování nepomáhají. Skáče kolem ní, jak ona píská, platí jí, co si madam zamane. Dokonce z Dominika vypadlo, že mu bude za chvíli osmnáct a bude si moci dělat, co bude chtít. Jak mu vysvětlit, že tímto stylem života se řítí do záhuby?
NÁZOR ODBORNÍKA: Jak poradí v této situaci psychoterapeut Petr Jarolímek?
,,Pokud je našim potomkům sedmnáct let, počet možností jak je směrovat, se dramaticky zmenšuje. Stále ještě samozřejmě máme právo leccos nakazovat a s mnohým nesouhlasit. Z hlediska kýženého efektu se už ale bohužel pohybujeme na úrovni přání. Obzvlášť co se lásky týká. V některých kulturách je vůle rodičů a širší rodiny svatá, u nás to spíš bývá naopak. Obecně si myslím, že snaha vysvětlit druhému člověku, že by měl milovat jiného, než miluje, nebývá úspěšná. Už vůbec ne u dospívajících nedospělců, kteří mívají ještě ke všemu nedovyvinutou schopnost odepřít si nabízející se slast (možná si část z nás vzpomene, jak to bylo nelehké), minimální životní zkušenosti a odpor vůči předávaným zkušenostem."
,,Můžete vyhrožovat výchovnými restrikcemi, zadržovat kapesné, zabavit PC. Také můžete trpělivě a laskavě Dominikovi nabízet svůj pohled na jeho známost a snažit se ho motivovat vidět dívku ve světle, které na ni dopadá z vašeho úhlu pohledu. Neočerňovat, ale nahlas a v klidu nabízet své vnímání."
,,Vím, že pro obavu o osud milovaného dítěte lze jen s obtížemi přihlížet a trpělivě připomínat svá přesvědčení. A tak vám nejspíš nezbývá než vyjadřovat bez efektu svůj nesouhlas, občas se pohádat, připomínat existenci kondomů a navzájem se s Edou podporovat ve výhledu, že Dominik včas pochopí, do čeho se řítí. Anebo že se ona naučí slušně zdravit a budou spolu šťastni."
Zdroj: Mgr., Bc. Petr Jarolímek, Česká asociace pro psychoterapii
