
Janě bylo otce líto, když po rozvodu zůstal dlouho sám. Když si konečně našel partnerku, ukázalo se, že je to pro zbytek rodiny spíše za trest. Jeho novou ženu nikdo nemůže vystát. Otec je s ní ale očividně šťastný.
Měla jsem upřímnou radost, že si táta někoho našel. Jenže jsem si nepředstavovala někoho tak všetečného a panovačného. Táta je na ní závislý a kvůli ní dokonce přerušil přátelský vztah s mámou.
Brzy přišlo rozčarování
Rozvod našich rodičů byl smutný, i když spolu i poté vycházeli dobře a zůstali přáteli. Máma se chtěla ještě realizovat, zatímco táta byl spíše domácí kutil, který si nejraději něco dělal v dílně. Máma nechtěla po šedesátce trávit všechen čas jen doma, a tak otec bez ní zůstal sám.
Máma si našla novou práci, začala více cestovat a časem potkala i nového partnera. Tátovi ale stále pomáhala a občas za ním zajela. S bratrem Petrem nás trápilo, když jsme viděli, jak je osamělý. Po letech jsem už ani nedoufala, že by si mohl někoho najít. Ale mýlila jsem se. Táta vypadal na svůj věk dobře a dům se zahradou byl velkým lákadlem. Nakonec se jedna paní našla, ale byla to trefa vedle.
Počáteční nadšení z toho, že táta někoho má, rychle vystřídalo rozčarování. Po pár týdnech nás pozvali na oběd a Helena už u táty v podstatě bydlela. Zpočátku se zdála milá, ale po chvíli jsem měla jejího neustálého poučování plné zuby. Je to nesnesitelná žena, která se plete do všeho a chybí jí jakákoliv empatie. Jenže táta vedle ní jen zářil!
S novou partnerkou se nedá vyjít
Helena musí mít vždy poslední slovo a každého opravuje v nepodstatných detailech. Neustále přerušuje ostatní, aby si ověřila nějakou maličkost, až člověka přejde chuť cokoliv vyprávět. Okamžitě mi začala vysvětlovat, že můj recept na bábovku je úplně špatně, a pustila se do mě, že výběr alternativní školy pro mé děti je nezodpovědný.
Bratru Petrovi bez obalu řekla, že by se měl konečně oženit. Soužití „na psí knížku“ označila za projev nezralosti a neschopnosti dotahovat věci do konce. Na to, že nás viděla poprvé v životě, si opravdu nebrala servítky. Táta se ale jen usmíval, jako by vyhrál v loterii, a já mu nechtěla kazit radost. „Je fajn, tati, jsem ráda, že jsi šťastný,“ řekla jsem mu, když jsme odcházeli.
S Petrem jsme se pak shodli, že Helena je k nevydržení. Postupem času se to jen zhoršovalo. Nikdo z nás se s ní už nechce vídat, ale táta je s ní neustále. Jsou teď nerozlučná dvojice a on pro ni udělá cokoliv. Helena samozřejmě nesnesla, že se táta stále přátelsky stýká s mámou, a tak mu to zakázala. Jsem z toho znechucená.
Respektovat ji je nad mé síly
Táta nám nikdy do výběru partnerů nemluvil a ani já to nehodlám dělat jemu, je to jeho život. Při každé návštěvě ale trpíme. Není možné ji z rodinných setkání vynechat, protože otec bez ní nikam nejde. Na oslavách se nikdy nedrží stranou, naopak se snaží všechny překřičet, strhává na sebe pozornost a neustále se předvádí. Její vševědoucí monology nikoho nezajímají, a už několikrát jsem jí musela říct, ať se neplete do věcí, po kterých jí nic není.
Když se zase začala vyptávat Petra na svatbu před jeho přítelkyní, už to nevydržel. „Vy jste neskutečně dotěrná, Heleno. To se prostě nedělá,“ řekl jí ostře. Ona se jen zasmála, jako by to byl skvělý vtip. A tak se jí vyhýbám, jak jen to jde. Táta se jí asi nezbaví, je to dobrák od kosti. I máma říká, že je to pořád lepší, než kdyby zůstal na stáří sám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].