Mirka (60): Nad mojí zahrádkou vůbec neprší. Už nemám dešťovou vodu v sudech a země je jako kámen

Moje zahrádka je umístěna v zahrádkářské kolonii na okraji města. Je to jen oplocený pozemek, a každý nájemník má vyhrazen svůj prostor.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (42): Stačil jeden den a mám zničenou skoro celou zahradu. Vděčím za to sousedovi

Prvotní nadšení nebralo konce

Podepsala jsem na jaře smlouvu s městem a pronajala si zahrádku. Plná nadšení jsem vyrazila do obchodního centra. Nakoupila jsem si nářadí, plastový sud na vodu a dvoje rukavice. Celý duben jsem trávila tím, že jsem svůj pozemek zbavovala plevele a tvořila záhonky. Mám štěstí, že se můj pozemek nachází u plotu.

Natáhla jsem totiž na horní hranu plotu nepromokavou plachtu a udělala jakousi plochu, kam chytám vodu. Tu svádím právě do zakoupeného sudu. Je to jediné řešení, jak mohu přijít k vodě zdarma a bez energie. Jinak musím nosit vodu v plastových nádobách z domova. Většinou do auta naložím plný kufr plastových lahví s vodou a dovezu je na zahrádku.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (47): Soused vysadil na hranici pozemku invazivní rostlinu. Bojím se, že za pár měsíců proroste i do naší zahrady

Koncem května jsem nasadila rostliny

Už déle než měsíc se starám o vysazené rostliny. Rajčata, papriky a okurky zaplnily moje záhony. Ještě jsem přikoupila jednu cuketu a zkusila jsem zasadit i meloun. Uvidím, jak zdatný zahradník budu. Pravidelně na zahrádku dojíždím a okopávám, zalévám a starám se o rostliny.

Těšila jsem se, že bude pršet. V předpovědi počasí bylo uvedeno, že budou vydatné deště. Pršelo, ale všude okolo, jen ne nad naší zahrádkářskou kolonií. Nestačím nosit vodu pro své rostliny. Jsem z toho značně unavená. I když jsou na pozemku stromy, stejně je zem vyprahlá. Když okopávám záhonek, doslova se mi práší od motyky.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (56): Na stará kolena jsem uvěřila předpovědi počasí. Opět se netrefili a já mám kvůli tomu práci na několik hodin

Podivné počasí, které kdysi nebývalo

Dokonce se mi stalo, že jsem vycházela z bytu, a parádně jsem zmokla. Vrátila jsem se domů a počkala, až déšť ustal. Pak jsem vyrazila na zahrádku s tím, že se mi bude dobře vytrhávat plevel. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že nad zahrádkářskou kolonií nespadla ani kapka. Rostliny byly zvadlé od slunce a na hlíně byla krusta tvrdé zeminy.

„Já se na to vykašlu. Jsem otrok sucha. Nestačím zalévat,“ zlobila jsem se. Nájemce sousední zahrádky přikyvoval. Shodli jsme se, že nejhorší na celé akci je to, že tu není přivedená voda. Rádi bychom i zaplatili, než abychom museli vodu nosit v kanystrech z domova. Obzvláště, když je letos suchý rok. Tedy alespoň nad tou naší zahrádkou. O půl kilometru dál prší. Je mi to záhada.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Blažena (69): Stačil metr a nemusela jsem být na světě. Moji sousedi nechali bez dozoru syna se vzduchovkou