Facebook
Instagram
Blažena je vášnivá zahradnice. Jako každý den šla okopávat záhonky, likvidovat plevel a zalít skleník. Právě u skleníku se možná podruhé narodila. Stála u dveří a pomalu je otevírala. Když najednou slyšela divný zvuk a během vteřiny měla díru ve skleníku. Skleněná tabule se vysypala do hlíny. Blažena začala křičet a lehla si na zem.
Byla jsem v šoku. Přiznám se, že ještě dnes se necítím na zahradě bezpečně. Mám to v sobě. Klepu se a při pomyšlení, že mě mohl sousedův syn zastřelit, se mi podlomí kolena.
Spokojené stáří uprostřed zeleně mě naplňuje
Chodím na zahradu pravidelně. Dopoledne chodím okopávat záhony. Mám ráda kytky, a tak je naše zahrada samý květ. Miluji barvy a snažím se, aby moje záhonky byly veselé a rozkvetlé od jara do podzimu. Jako každý zahrádkář bojuji s plevelem a slimáky. Věčně jsem shrbená a někde vytrhávám plevel. Jako poslední dopolední práci mám zalévání skleníku. Pěstuji v něm papriky a okurky hadovky. Docela se jim tam daří a každý rok máme bohatou úrodu.
Pak s manželem Pepou vaříme oběd, dáváme si odpolední siestu a navečer vylézáme opět na zahradu. Manžel zalévá celou zahradu hadicí a já sbírám výpěstky. Přesně v pět hodin si dáváme kávu a něco sladkého k tomu. Jsme rádi, že máme dům se zahradou. Nemusíme ani nikam na dovolenou, protože jsme si pořídili i bazén a jsme spokojení. Jezdíme na jednodenní výlety a to nám stačí. Když chceme vidět lidi, pozveme kamarády a hodíme maso na gril.
Krásné ráno se šťastným koncem díky osudu
Ten den jsem šla opět na zahradu. Trochu později než ve všední den, protože jsem ráno šla do obchodu pro čerstvé pečivo ke snídani a podrbat s prodavačkou. Bylo devět, když jsem stála u skleníku a chtěla jít zalít rostliny. Najednou jsem slyšela takový divný zvuk. Tiché rány. Nepravidelné. Svištění nebo tak něco. A během vteřiny, metr ode mě se ozvala rána a uviděla jsem díru ve skle. A pak se celá skleněná tabule u skleníku rozbila. Sklo napadalo do hlíny. Lekla jsem se a začala křičet. Instinktivně jsem si lehla na zem, ale křičet jsem nepřestala.
„Pomóc, pomóc. Co se to děje? Jsem na zahradě. Dost. Pomóc,“ vřískala jsem neustále dokola. Pepa vyběhnul z domu a běžel ke mně. Brečela jsem a nebyla k utišení. Vše jsem mu s brekem odvyprávěla. Pepa mi pomohl se postavit na nohy a odvedl mě na terasu. „Je mi jasné, co se stalo. Jdu si to k sousedovi vyřídit. Střílí ze vzduchovky,“ křičel rozčileně Pepa. Hluk od sousedů jsem slyšela až na terasu. Pepa tam udělal pořádnou scénu.
Puberťákovi dali na hraní vzduchovku
Hluk od sousedů byl i po návratu Pepy domů. „Představ si, jak je soused nezodpovědný. Ráno střílel se synem do terče, který měli umístěný před dřevníkem. A pak potřeboval na záchod a nechal tam toho svého puberťáka samotného s flintou. Jeho nenapadlo nic blbějšího, než že si bude střílet na větve stromu. A lítalo to evidentně všude možně. Fuj, to jsem se rozčílil,“ nadával Pepa. Objal mě a dal pusu do vlasů.
Před chvílí u nás zvonil soused. Donesl mi velkou kytici květů a koš s pochutinami, který jsem ani unést nemohla. Přišel se synem, který se mi omluvil. Prý samozřejmě zaplatí i opravu skleníku. Omluvili se mi. Řekla jsem jim svoje, ale naštěstí se mi nic nestalo, a tak jsme si se sousedem dali panáčka slivovice a hodili vše za hlavu. Ale zážitek to byl nepříjemný a budu na něj dlouho vzpomínat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
