
Kateřinu vyděsila předpověď počasí. Na šesti internetových stránkách bylo uvedeno, že její město zasáhne silný vítr, kroupy a déšť. Kateřina nelenila a dvě hodiny uklízela domů vše co šlo ze zahrady. V jejím městě nespadla ani kapka a Kateřinu teď čeká vše nanosit zpět do zahrady.
Je mi záhadou, že v dnešní době, kdy máme k dispozici nejrůznější moderní přístroje a metody, nejsme schopni určit předpověď počasí pár hodin dopředu. Už několikrát se mi stalo, že předpověď počasí ukazovala ošklivé počasí a já kvůli tomu zrušila výlet s vnoučaty. Nakonec jsme na výlet jet mohli. Bylo hezky.
Jak jsem stará, tak jsem hloupá
Vím, že předpověď počasí mnohokrát nevyšla a přesto jsem se nechala vystrašit. Na všech internetových stránkách, kde lze nalézt předpověď počasí, tak tam bylo uvedeno, že během deseti hodin přejde přes náš kraj devastující bouře. Silný vítr, kroupy a hustý déšť. Vylekalo mě to. Ověřovala jsem si informaci a všude stejné. Zvedla jsem se z gauče a měla jsem jasno.
Musím vše, co půjde uklidit, abych minimalizovala škody. Takže jsem odpustila nádrž vody, aby mi nepřetékala, až do ní bude téct voda z okapu. Na rajčata jsem navlékla igelitové pytle a připevnila je. Malé rostliny okurek jsem přikryla květináči a zatížila je kameny. Ze všech parapetů jsem odnosila truhlíky do sklepa a dokonce se mi podařilo dotáhnout okrasné květináče s nádherně kvetoucími kytkami pod pergolu.
Při nošení těžkých věcí jsem si hnula se zády
Uklidila jsem zahradní nábytek a schovala jsem ze zahrady keramické sošky. Dvě hodiny jsem kmitala jako o závod. Utahaná jsem se svalila na pohovku. Ale s dobrý pocitem, že jsem udělala maximum pro to, abych minimalizovala škody. Pro jistotu jsem vypojila rychlovarnou konvici a televizi ze zásuvky. Slyšela jsem, že asi za hodinu se zvedl vítr. Ale nic mimořádného. O půlnoci se mi už chtělo spát, a tak jsem ukončila čekání na kroupy a šla do postele.
Spala jsem neklidně a často jsem se budila. Pokaždé jsem vstala a dívala se z otevřeného okna, jak to vypadá. Zem byla suchá, foukal slabý vítr a jinak se nic nedělo. V pět hodin ráno jsem se probudila a zjistila, že celou noc nespadla ani kapka. Musela jsem se smát své hlouposti. Zase jsem naletěla. Ale co už, lepší připravená než překvapená.
V práci jsme se zasmáli od srdce
„Čau Katko, tak co u vás? Pršelo?“ zeptal se mě kolega. Odpověděla jsem, že nikoliv. Ostatní vyprskli smíchy. Docela jsme se pobavili nad tím, jak jsme všichni uklízeli zahradu jako blázni, v noci číhali na katastrofu a nakonec vysíleni usnuli. Bylo jasné, že odpoledne máme všichni stejný program. Budeme dávat věci zpět na místo. Jsem na sebe zvědavá. Mám bolavá záda a nemohu se předklonit.
Nejvíce nás pobavil kolega, který se bál o automobil, a tak si v deset večer navlékl na pyžamo kabát a odvezl automobil do parkovacího domu. Pak šel pěšky přes město jen v kabátu a pyžamu. Prý si připadal jako úchyl. Samozřejmě i jeho prevence byla zbytečná. Litovala jsem kolegyni, která vyráběla provizorní konstrukci na plachtu, aby uchránila kanadské borůvky. Pod těžkou plachtou nakonec konstrukce praskla a borůvky to polámalo. Zkrátka všichni jsme bláznili a alespoň jsme se tomu uměli zasmát.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].