Facebook
Instagram
Jana měla dlouho problém s tím, že jí doma všechny rostliny postupně uschly. Pak se jednoho dne dala do řeči s osamělou sousedkou, která se stala nejen její mentorkou, ale také kamarádkou. A dnes je Jana na svůj balkon pyšná.
Záviděla jsem své sousedce Libušce (65) její krásnou zahradu, kterou má na balkóně. I na malé ploše dokázala zázraky. Já tam měla pouze sušák na prádlo a skládací židli.
Sousedka má hezký balkon
Od časného jara měla Libuška na balkoně spoustu barev. V květnu tam nastalo doslova květinové šílenství. Něco tam lezlo, viselo dolů, větvilo se. A ta vůně... Večery jsem trávila na svém nudném balkoně, jen abych si vychutnala tuto omamnou směs vůní.
Jsem hrozná zahradnice. Prakticky vše, co je v mém domě živé, po nějaké době umírá v agónii. Přežívají pouze umělé rostliny. Ani kaktusy, které jsou známé svou odolností, u mě nemají šanci.
Moji přátelé mi občas přinesou květináč s rostlinou, protože si myslí, že můj byt je příliš strohý. Zpočátku rostlina skutečně přináší do mého bydlení život, ale nakonec se historie opakuje a já mám další prázdný květináč, který musím přidat do své sbírky.
Toužila jsem po změně
Pěstování rostlin doma přeci nemůže být tak složité, aby si s tím neporadil člověk s vyšším vzděláním. Šla jsem tedy nakupovat do zahradnictví. Měla jsem jistotu, že tam najdu vše potřebné a také odborníky, kteří mi budou schopni poradit ta nejlepší řešení.
Přemýšlela jsem, jestli dělám dobře, když jsem se dívala na své auto. Bylo totiž plné až po okraj. Domů jsem si vezla různé rostliny, keře, semena, květináče, truhlíky, zeminu, hnojiva... To vše mělo proměnit můj balkon v zelenou oázu v centru města. Doufala jsem, že to bude fungovat. Všechny potřebné informace o péči jsem se chystala najít na internetu. Jak sázet, jak zalévat a tak dále.
Následující tři týdny vypadal můj balkon plný květin stejně dobře jako já, když se chystám na rande. Hlínu jsem nasypala do barevných květináčů, přidala hnojiva a různé zlepšováky. Používala jsem vodu, která měla čas odstát, protože ta je zřejmě nejlepší.
Všechno mi umřelo
Po měsíci však můj balkon vypadal stejně jako já po noci strávené v klubu. Vše vyschlo i přes pravidelnou zálivku. Když jsem zkusila zalévat víc, začalo to hnít. Už nebylo možné nic zachránit. Uprostřed léta můj balkon připomínal poušť. Balkon mé sousedky zatím byl plný rostlin, které hrdě kvetly, vypadaly skvěle a vydávaly příjemnou vůni.
Sakra, evidentně nemám talent na pěstování rostlin. Ještě horší je, že mám talent je zabíjet. Vyhodila jsem všechny suché a shnilé rostliny. Květináče jsem naskládala na sebe do rohu balkonu. Nevypadalo to tam moc dobře, nemluvě o zmenšování už tak dost malého prostoru. Opět jsem se zmohla jen na to, že jsem seděla na tvrdé židli a závistivě koukala na sousedčin balkon.
Daly jsme se do řeči
Když přišla další sezóna, neměla jsem v plánu hnout ani prstem, abych se starala o balkon. Ať to zůstane tak, jak to je. I když nemusí být nutně špinavý. Právě jsem umývala podlahu, když moje sousedka vyhlédla přes zábradlí.
"U vás by krásně vypadaly macešky," řekla vlídně. "Taky si to myslím. Ale bohužel u mě všechno umírá. Nemá smysl týrat rostliny..." odpověděla jsem smutně. "Pamatuji si, co jste dělala minulý rok. Vypadalo to opravdu pěkně, ale ne na dlouho. Dalo se to předvídat, protože žádná z rostlin, které jste vysadila, nebyla přizpůsobena podmínkám na východním balkóně. Tyto rostliny vyžadovaly stín a vzduch, nikoli slunce od časných ranních hodin," dodala sousedka.
To mě překvapilo. V obchodě s rostlinami nikoho nezajímaly takové detaily, neptali se, jestli můj balkon směřuje na východ nebo na sever. "Některé rostliny milují slunce, jiné preferují stín. Některé nemají problém s horkem, jiné okamžitě vyschnou," dodala.
Všimla jsem si, že moje osamělá sousedka si chce povídat. Proč ne. Žijeme vedle sebe roky a naše komunikace se omezila jenom na zdvořilostní pozdravy. Možná stojí za to poznat se víc a využívat jejích zkušeností.
Pozval jsem sousedku na kávu
"Nemáte chuť zajít na kafe? Chtěla bych zjistit, co by na mém balkoně mohlo přežít," navrhla jsem. Její tvář se rozzářila. "Přijdu ráda. Jsem v důchodu, mám spoustu času," pověděla a za chvilku byla u mě. A tak začalo naše balkonové přátelství.
Když si Libuška všimla mé sbírky květináčů, překvapilo ji, že tolik prostoru určeného pro rostliny je nevyužito. Hned mi začala vysvětlovat, co by se do nich dalo zasadit, kdy a jak dlouho to pokvete, jak to bude vonět a zda mi něco přežije zimu...
Fascinovaně jsem poslouchala a pak vytáhla kus papíru a tužku. Začala jsem si dělat poznámky, ale nestíhala jsem. Stejně mi pomáhala. Jako první přišly na řadu pomněnky. Sousedka mě ujistila, že díky své barvě navodí radostnou atmosféru. Později k nim přibyly petrklíče. Do dlouhé nádoby mi zasadila levanduli a vedle v menších květináčích byla bazalka, máta a tymián.
"Voda s mátou je v létě báječná. Nebojte se trhání listů, krásně poroste, ale nezapomeňte ji každý den zalévat. Bazalka roste podobně, skvěle se hodí k rajčatům," dávala mi jednu radu za druhou. Fixou jsem na dno květináčů psala jména rostlin, abych se vyvaroval pozdějších chyb a neházel do vody bazalku nebo mátu do špaget.
Díky sousedce mám úžasný balkon
Kdykoliv jsem šla koupit něco rostlinám, stavila jsem se u sousedky. Někdy mi vymluvila hnojiva. Poradila mi třeba, co lze zalévat kávou, která okyseluje půdu. Také dávám do hlíny skořápky od vajíček. Nevěděla jsem, kde vzala tyto znalosti, ale zdálo se, že ví úplně všechno. Nebyla otázka, na kterou by nedokázala odpovědět.
Výměnou za kávu a příjemný čas se se mnou podělila o své znalosti a přinesla sušenky, kterými se mě snažila vykrmit, protože jsem podle ní příliš štíhlá. Cennými radami proměnila můj balkon v zelený kout, takový, jaký se mi vždycky líbil, když jsem ho viděla na fotkách v časopisech o interiérovém designu. Ale sama bych to rozhodně nedokázala vytvořit.
"A teď je čas postarat se o tvůj byt," řekla jednou, mnula si ruce a pozorně si prohlížela stěny, police a dokonce i strop, jako by analyzovala všechny možnosti. "Ale tady opravdu není potřeba nic měnit," protestovala jsem.
Nedala si to vymluvit. Teď mám v ložnici břečťan, který zvlhčuje a účinně čistí vzduch od škodlivin. V obývacím pokoji na severně orientovaném okně našly své místo vřesy, které mi dříve vždy uschly. Tentokrát kouzlo zafungovalo a neuvadly. Do rohu umístila velkou palmu, jejíž jméno si nikdy nepamatuji, ale čirá radost z jejího pozorování mi přináší velké uspokojení. Žije a roste...
Konečně jsem šťastná
Zazelenal se nejen můj balkon, ale také byt. Rostliny, které dostávám od přátel, jsem umístila podle rad od sousedky a pomalu začínám chápat, co která potřebuje. Libuška říká, že bez zeleně člověk chřadne. Rozhodně se mi lépe dýchá. Cítím se mnohem pohodlněji, když odpočívám, spím a žiji poblíž něco zeleného.
"Vždycky jsem vám záviděla ten malý koutek zeleně," řekla jsem jednou sousedce. "Stačilo se zeptat, zlato, určitě bych ti všechno vysvětlila…" odpověděla svým melodickým, hřejivým hlasem, který se mi tak líbí.
Od té doby se z nás staly kamarádky a navštěvujeme nejen naše balkony. Nedávno mi Libuška řekla, že ten můj je snad hezčí než její. Žákyně prý překonala učitelku. Nemohla jsem na svůj balkon být pyšnější...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
