Eva (58): Sousedku připravili příbuzní o střechu nad hlavou. Pěkně se jim za to pomstila

Dnes už působím řadu let v Praze, ale pocházím z malé vesničky, nalézající se nedaleko hlavního města. A jak tak vzpomínám na časy dávno minulé, vytanula mi na mysl i jedna opravdu zajímavá historka. Bylo mi tak osm, později dvanáct, patnáct, když jsem venku pravidelně potkávala paní Marii, milou sousedku, které nikdo neřekl jinak než „bába Máňa“. Lidé si z ní totiž tropili žertíky kvůli tomu, že po večerech obcházela popelnice a vybírala z nich věci pro sběr.   

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (58): Těšil jsem se, že si společně užijeme manželčino dědictví. Místo toho mi žena hned nato dala sbohem

Rodina připravila sousedku o střechu nad hlavou

Co vím, tak podobný styl života vedla odjakživa. Bydlela sama v malém domku nedaleko našeho, a kdyby nesháněla ten sběr, nikdo by si jí ani nevšiml. Tedy skoro nikdo. Jednoho dne se totiž u ní doma objevili nějací vzdálení příbuzní s potvrzením v ruce, že dům patří jim a ona se musí vystěhovat.

Rozhodnutí bylo sice nezvratné, ale Marie, která neměla kam jít, přesto vzdorovala. Nakonec situace dopadla tak, že zatímco baráček si komplet přivlastnila nová rodinka, Máňa byla přesunuta do čehosi podobného garáži a zakázány jí byly rovněž její výlety. Marně.   

Mohlo by Vás zajímat:

Bohumila (63): V noci jsem viděla souseda, jak táhne do auta černý pytel. Jsem si jistá, že spáchal něco strašného

Sousedka mi vždy přišla jako milá stařenka

Vesnická legenda chodila na „návštěvy“ popelnic i přes rodinný zákaz a její příbuzní pak všem neustále věšeli na nos, jaká je to ostuda, jak moc se za ni stydí. No, že by jí pro začátek nabídli alespoň slušné ubytování v domě, to je ani nenapadlo. 

S Marií jsem několikrát mluvila a nikdy mi jako člověk, který je „mimo“, nepřipadala. Naopak. Spíše jsem si říkala, že je cosi jako kouzelná babička z pohádky. Přesně tak i působila. Milá, přívětivá, moudrá a v tom, co dělala, vlastně i značně pracovitá.

Čas ubíhal. Mariina rodinka se v domě mezitím řádně rozrostla a já odešla studovat do Prahy. Když jsem se jednoho dne vrátila na prázdniny domů, zastihla mě hned ve dveřích nemilá zpráva. Naši hlásili, co všechno se událo nového, a jestli už vím, že „bába Máňa“ ve svých skoro sto letech zemřela. Nevěděla jsem. Jak bych mohla? Ovšem informace, která následovala, mi nadlouho zlepšila náladu.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (43): Můj soused si myslí, že mu podlehne každá. Když mi otevřel dveře polonahý, utřela jsem ho jako malého kluka

Žena se statisícovým kontem

Marie, o které si všichni mysleli, že je „praštěná“ a nejraději by ji odstěhovali někam do ústraní, byla na konci života movitá. O dům ji sice rodinka připravila, ale to hlavní, a sice statisíce korun, pocházející ze sběru, kterému věnovala desítky let života, nezískali.

Chytrá Mařenka totiž vše až do posledního haléře odkázala chudým přátelům - pár korun dokonce putovalo i mně - a už během života se postarala o to, aby její rodina k penězům nemohla. Ti, když pak slyšeli celou pravdu, mohli si vzteky vlasy vytrhat, ale nebylo jim to nic platné. Závěť nešlo napadnout. A tak je vesnická legenda Máňa nakonec přelstila jejich vlastní metodou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (28): Podle rodičů si mám do třicítky najít ženicha, jinak můžu zapomenout na dědictví. Stydím se jim říct, že chlapa nehledám

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.