Facebook
Instagram
Bára má hluboko do kapsy a snaží se vyjít s málem. Její přátelé jsou na tom mnohem lépe. Často se stává, že s nimi neudrží tempo a nejde třeba na společnou dovolenou k moři. Snaží se svoje skromné poměry tajit, protože se za ně stydí.
Když si mám někam vyjít s přáteli, musím si to dobře promyslet, abych vyšla s penězi. Předstírám, že nemám hlad. Anebo nejdu do kina, protože jsem film "už viděla". Je to trapné, ale nechci přiznat, že mám málo peněz.
Nejraději vzpomínám na studentská léta
Kdysi jsme s přáteli bydleli ve společném bytě, jídlo a pití platil ten, kdo měl zrovna nějaké peníze z brigády. Po vysoké se nám začaly rozjíždět kariéry a já si nenašla úplně nejvýnosnější branži. Jako sociální pracovnice ale cítím, že moje práce má smysl.
Přátelé kolem mě začali postupně vydělávat mnohem víc peněz, ať už pracovali jako bankovní manažeři, nebo se z nich stali úspěšní podnikatelé. Všem moc fandím a ráda s nimi trávím čas, jen nikdo nemyslí na to, že si měsíčně vydělávám zlomek jejich platu. Kolikrát se mi stalo, že jsem musela omítnout pozvání na večeři nebo koncert, protože jsem ten měsíc už byla na svém limitu.
Nedávno jsem si vyrazila s dobrou kamarádkou Mirkou (28) na kafe. Vybrala luxusní kavárnu, co se po osmé večer změní v koktejlový bar. Po krevetovém salátu nám objednala láhev vína „na půl“. Nestihla jsem ji zarazit. Když jsme platily, věděla jsem, že po zbytek měsíce budu obědvat suché rohlíky.
Stydím se, že nemám peníze
V jakémkoliv podniku si zásadně objednávám malé pivo, které cucám i hodinu. Chápu, že barmani musí „šílet nadšením“, když si pak objednávám jen vodu z kohoutku. Jako omluvu nezapomínám na slušné dýško. Často ale radši vůbec nikam nejdu a zvu kamarádky k sobě domů.
„Letos kašleme na kemp a jedeme k moři!“ zavelel hlavní organizátor dovolených naší party, se kterou jsem se jako každý rok těšila na vodu. Když se pak začaly vybírat čtyřhvězdičkové hotely, rovnou jsem se vymluvila. Tvrdím kamarádům, že jsem si vzala hypotéku na pozemek kousek od chalupy. Snad nikdy nepřijdou na to, že jde o lež.
Nemůžu si pomoci, ale strašně se stydím přiznat, že si nemůžu dovolit ani večeře v restauracích, dovolenou u moře nebo účes ze salónu. Na drahé boty si šetřím pomalu rok a jsem ráda, že poplatím vše kolem podnájmu.
Kvůli kamarádce jsem si našla brigádu
Když se mi ohlásila dávná přítelkyně Lenka (29), která žije na Floridě, byla jsem ráda, že za mnou přiletí. Spočítala jsem si, kolik mě budou stát dva týdny s ní a rovnou si začala shánět brigádu. Po nocích jsem pracovala v tiskárně a pak jsem s Lenkou peníze rozházela po výletech, bistrech a festivalech.
Připadala jsem si jako chudá příbuzná nebo postava ze Světáků. Když Lenka odjížděla, navrhla, že mi zaplatí za pobyt u mě, což jsem odmítla. V duchu jsem věděla, že by mi bodla každá koruna. Ale hrdost mi to nedovolila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
