Facebook
Instagram
Simona se rozhodla, že po jedenácti letech odejde ze vztahu, který ji nenaplňuje. Její plán však má zádrhel. Zjistila, že není finančně soběstačná na vlastní život. I když svého partnera nemiluje a vedle něj jen trpí, potřebuje ho.
Už nechci dál žít po boku svého přítele Mikuláše (36). Vyloženě ho nesnáším a chci od něj odejít. Brání mi v tom skutečnost, že na to nemám finanční prostředky. Platit nájemné a všechny ostatní účty... Musím tedy zůstat a dál žít s někým, u koho mi vadí i to, že dýchá.
Na přítele už mám averzi
S Mikulášem jsme spolu jedenáct let. Za ty roky jsme se nevzali, protože se nám zdálo, že to není důležité. Nicméně i tak jsme fungovali jako rodina. Mikuláš vlastní menší domeček, ve kterém žijeme i s naším synem Mirečkem (9). Měla bych být ráda za to, co mám. Chlapa, který mě má rád, zdravého syna a střechu nad hlavou.
Nějak mi to ale nestačí. Uvědomila jsem si, že svého přítele už nemiluji a nechci s ním být. I když je to skvělý táta a asi i dobrý partner, už k němu nic necítím. Tento pocit se začal projevovat asi před rokem. Začalo mi být zatěžko trávit čas s Mikim. Nechtěla jsem si s ním povídat, nebo mu sdělovat nějaké svoje pocity.
Večery u televize, kdy se ke mně lepí a chce se mazlit, se pro mě staly utrpením. Je mi na něm všechno odporné. To, jak do všeho šťourá a řeší blbosti. Sáhodlouhé vyprávění o jeho práci, které jsem nikdy nerozuměla. Vadí mi vedle něj sedět, usínat i jet v autě. Myslím, že se to dá nazvat averzí.
Rozhodla jsem se, že od něj odejdu
Dlouho jsem se přes ten pocit snažila přenést a nepoddávat se mu. Utěšovala jsem se tím, že je to vztahová krize, která přejde. Jenže ani po roce se nic nezměnilo. Mám dokonce pocit, že je to ještě horší. Třeba když už mluví moc dlouho, vyjedu na něj, aby zmlknul. Cítím tlak v zádech a mám dokonce chuť po něm něco hodit.
Svěřovala jsem se své kamarádce Vandě, která zažila něco podobného. „To už asi holka nepřejde, tohle ne," řekla zcela otevřeně. „Takže myslíš, že mám odejít?" hledala jsem u ní podporu. „Tohle je na odchod. Jdi, dokud to jde," podpořila mě.
A tak jsem si začala připravovat půdu na odchod. Záhy jsem ale narazila. Dům, ve kterém žijeme, patří Mikulášovi. On navíc platí elektřinu, vodu a další nezbytné výdaje. Zůstalo by mi jen to, s čím jsem do vztahu přišla. Když jsem se podívala na inzeráty s bydlením, rychle mi došlo, že odejít a žít na vlastní triko nebude tak jednoduché.
Ukázalo se, že jsem na přítelovi finančně závislá
Teď bych si přála, abychom byli manželé. Neodešla bych totiž s holým zadkem. Reálně vím, že ze svého přijmu neutáhnu nájemné dvacet tisíc. A ještě abych sama živila syna. Myšlenka, že nemám peníze na vlastní život, mě dost vyděsila. Já jsem na Mikulášovi finančně závislá, což jsem si nikdy nechtěla připustit. Tím moje plány na odchod a snad šťastný život vzaly za své.
Mohla bych se spolehnout na to, že mi bude posílat peníze na syna a z toho vyžijeme. Za mě je to příliš veliký risk. Já sice nejsem šťastná, ale stáhnout syna do nepohodlí a bídy? To prostě nemůžu. Odchod jsem v sobě pohřbila a hledám jinou alternativu. Možná se Mikulášovi svěřím, jak to teď s ním mám, a on najde způsob, jak to změnit. Nebo, to je ta míň pohodlná varianta, budu držet jazyk za zuby a dál žít s někým, koho nemůžu ani cítit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
