Míša (29): Nesnáším svého partnera, ale kvůli jedné věci se od něj bojím odejít

Když se nám narodil Pepík, byla to vážně radost. Překvapivě si ho nikdo nechtěl půjčovat, přestože o tom všichni vyprávěli, když jsem ještě byla těhotná. O to víc jsem na něj byla sama a zvykala jsem si, že ho nespouštím z očí. Po takových pěti měsících jsem si uvědomila, že už ho opravdu neumím dát z ruky a spustit z očí.

Mohlo by Vás zajímat:

Felix (37): Manželka se po porodu chová divně. Bojím se, že nejde o hormony, ale normálně jí hráblo

Padla slova o rozchodu

Kdykoliv jsme někde byli, potřebovala jsem mít Pepu na očích, jinak jsem byla nervózní. Můj partner Vašek (30) mě úplně přestal zajímat, zkrátka na něj v mém životě nezbýval prostor. Toužila jsem si užít každou chvíli se svým synem. A ten Venca se mi do toho prostě nevešel.

Začalo to kazit náš partnerský vztah. „Cítím se jako na druhé koleji!" stěžoval si Venca. A měl asi pravdu. Ale mě ta druhá kolej vyhovovala. Já jsem s ním nechtěla trávit čas, najednou se mi zprotivil a všechno na něm mi přišlo špatně. Hádky eskalovaly a poprvé padla slova o rozchodu.

Mohlo by Vás zajímat:

Vojta (29): Kamarádka nezvládla rozchod a je na dně. Nevím, jak ji vytáhnout z depresí

Až sám porodí, pak může něco říct

Jenže se vynořil i další problém. „Jestli se rozejdeme, budu ho chtít na 14 dní v měsíci," řekl mi. Pracuje totiž na krátký a dlouhý týden. A kdyby chtěl, klidně může pracovat bez přestávky a pak si vzít dva týdny volno. To mě neskutečně vyděsilo.

„Jak si tohle vůbec můžeš dovolit? Dítě patří matce!" křičela jsem na něj. „Tak snad je taky můj, ne? Zplodil jsem ho!" kasal se. „Až si nějaké dítě odnosíš a porodíš, pak mluv," řekla jsem. To bylo poprvé, co mě celá tahle situace vyděsila. Přece mi ho nemůže jen tak vzít, ne?

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (34): Manžel mě po porodu přestal přitahovat. Vidím v něm tátu, ne chlapa do postele

Nemůžu odejít, protože mi sebere syna

Neuměla jsem si představit ani hodinu bez Pepy, natož dva týdny. „Stejně za všechno může ta jeho matka. Kdyby si Pepu občas brala, třeba bych si na to alespoň zvykla. Mě taky nebaví mít ho pořád na krku. Ale prostě už jsem si zvykla natolik, že to nejde," stěžovala jsem si kamarádce.

Asi vím, proč to tak je. Moje maminka zemřela, když mi byli čtyři. Vychovával mě táta, který už mezi námi taky není. V životě jsem se dlouho cítila sama a Pepa byl záchytný bod. Vím, že s Vaškem už být nechci. Po těch hádkách, ostrých slovech a výčitkách, se ve mě něco zlomilo. Dnes s jistotou vím, že už ho nemiluju. Ale jakmile se rozhodnu odejít a projde mu střídavá péče, pukne mi srdce... Začínám ho za to nenávidět!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (32): Manželka se po porodu změnila. S každou bolístkou jezdíme do nemocnice

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.