Laura (40): Můžu si vzít někoho, koho nemiluji? Děti nechce, ale je hrozně bohatý

Život mi ukázal, že svatba se nemusí nutně konat jen z lásky. Může to taky být způsob, jak se zajistit do budoucna. Já si mám vzít Marka (60), kterého nemiluji a myslím si, že ani nikdy milovat nebudu. Jenže mě zajistí až do konce života.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (35): Někdy lituji, že jsem se stala matkou. Jenom kvůli synovi zůstávám s mužem, kterého nemiluji

V mladí jsem promarnila šanci na lásku

Myslela jsem si, že až mi bude čtyřicet let, budu moci říct, že jsem šťastná. A vlastně jsem se k tomu roky snažila dopracovat. Snila jsem o dětech a o domečku někde v přírodě. O muži, kterému budu každé ráno s láskou dělat snídání a dávat pusu ve dveřích, než půjde do práce. Nic z toho se ale nestalo. Musela jsem se smířit s tím, že svoje sny navždy pohřbím.

V mládí jsem zažila dvě veliké lásky. První muž, kterého jsem milovala, byl Radim. Po třech letech vztahu jsem ale dostala strach zůstat hned se svým prvním partnerem, a tak se konal rozchod. Druhou šanci na opravdovou lásku jsem dostala, když jsem poznala Jakuba. Byli jsme pro sebe stvoření. Kdybych tehdy řekla ano na jeho žádost o ruku, věřím, že bychom spolu byli doteď.

Já se ale v 25 letech zalekla celoživotního závazku a vztah ukončila. Vzala jsem nohy na ramena a všechno, co pro mě do té chvíle mělo nějakou hodnotu, jsem zahodila. Odstěhovala jsem se na druhý konec republiky a slíbila si, že než založím rodinu, něco dokážu. Dnes vím, jaká to byla blbost.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (57): Vím, že svého partnera už nemiluji. Kvůli jedné věci ho však nemůžu opustit

Starší a bohatý muž je moje poslední šance

Posledních víc jak deset let jsem se ve svém životě plácala. Každé dva roky jsem měnila práci a hledala to pravé ořechové. Stejné to bylo s muži. Věděla jsem, že myšlenka mít děti není ještě zatracena. Snažila se pro ně najít otce. Jenže co vztah, to pohroma. S každým mužem, který se v mém životě mihnul, bylo něco špatně.

Jeden byl dobře maskovaný alkoholik, druhý násilník a ti ostatní měli ve zvyku nevěru. Sen o šťastné rodině se rozplýval. Měla jsem i existenční problémy a byla jsem ráda, že mám na jídlo. Nic nebylo tak, jak jsem si to kdysi malovala.

A pak se jako na zavolanou objevil Marek. Dával mi najevo svoji náklonost. Ze začátku jsem odmítala, že by z toho mohlo být něco víc. Čas ale běží příliš rychle na to, abych mohla znovu zaváhat a nedej bože se opět špatně rozhodnout. Marek pro mě představuje jakousi jistotu. Je bohatý, sňatku se nebrání. Háček je v tom, že nechce děti.

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (35): Ve vztahu se mi líbilo, dokud mě přítel nepožádal o ruku. Teď už si tak jistá nejsem

Vezmu si ho čistě z vypočítavosti

Když mě po dvou letech požádal o ruku, musela jsem jednat rychle. Věděla jsem, že když si ho vezmu, budu mít budoucnost jistou. Přísun peněz a život na vysoké noze. Nebudu muset řešit nic z toho, co by mě čekalo v případě, že bych si ho nechala utéct. A v čem je problém? V citech. Já ho nemiluji a nikdy ani nebudu.

Marek je vzdělaný člověk, který se vyzná ve světe. Překousnu asi i fakt, že je o dvacet let starší. V našem věku už to takový problém není. Vnitřně bojuji sama se sebou. Je morální brát si někoho jen z vypočítavosti a bez ohledu na jeho city? Marek se netají tím, že ke mně něco cítí. On si mě chce vzít, i když ví, že ho nemiluji. Možná je to pro mě vážně poslední šance, jak nezůstat sama. A navíc bych měla pohádkový život. Bohužel v něm nebude láska, ani děti. Bude mi to stačit?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Míra (37): Vzal jsem si kamarádku, kterou nemiluji. Přemluvila mě, ale byl to špatný nápad

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.