Romana (59): Sousedé si z mé skalky udělali skládku, tak jsem jim vyhlásila válku. Čekám, kdo to vzdá dřív

Jak se probudí sluníčko, jsem každou chvilku na své zahradě. Miluju květiny, jejich barevnost, věnuji se jim a dokonce na ně mluvím, jsem zkrátka na svoji květinovou zahrádku pyšná. Zato sousedi mají na té své klidně nepořádek a do mého snažení mi hází skoro doslova vidle.

Vladěna (61): Zahrada je můj druhý domov už čtyřicet let. Ale co se mi na ní děje letos, to jsem nikdy nezažila

Sousedé nekomunikují

Koukám přes plot a vidím neshrabané listí, větve, odpadky… „Ti to vedou,“ myslím si a netuším, že brzy bude všechno jinak.

Sousedi se přistěhovali počátkem zimy a nikdy moc nekomunikovali. Samozřejmě jsem se pokoušela o komunikaci, slušně jsem zdravila, a když nijak zvlášť nereagovali, říkala jsem si, že nás na jaře, až bude teplo, plot mezi našimi pozemky sblíží.

Jenže to dopadlo přesně naopak.

„Co to je?“ Koukám překvapeně na listí z ořechu, který na zahradě nemám, jak lítá sem a tam po skalce, kterou jsem právě pracně vyčistila. „To bude vítr,“ uklidňovala jsem se a pustila se do úklidu.

Jitka (44): Soused mě roky šikanoval a dělal ze mě nepřítele. Nakonec se ukázalo, že největším zločincem je on sám

Sousedova rekace mě šokovala

V neděli ráno vykouknu a za plotem leží hromada větví. To už mi začalo být divné a musela jsem si přiznat, že za tím nejspíš vězí moji protivní sousedi. Rozhodla jsem se pro rázné zakročení a vydala se zazvonit na vedlejší domek.

Ze dveří vykoukl chlap a než jsem stačila něco říct, spustil na mě: „Co chcete? Je neděle!“ Skoro jsem se ho lekla, byl jen tak v trenkách, ze kterých mu lezlo břicho… fuj, ale přesto jsem to zkusila:

„Dobrý den,“ začala jsem opatrně, „za plotem mám větve… Asi jste se spletli a hodili je ke mně…“

„Jo? No to jsme se asi spletli, řeknu to Boženě. A vy je klidně můžete uklidit!“ A s tím zabouchl dveře. Pro něho bylo hotovo. Ale pro mě ne. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou.

Lucie (55): Manžel zemřel doma ve spánku a sousedi se na mě dívají skrz prsty

Došla mi trpělivost

Řekla jsem si, že ty větve tedy uklidím, že snad stačilo, že jsem mu řekla, že takhle ne a že se to třeba nebude už opakovat. To jsem se ovšem spletla. Pár dní byl klid a pak ke mně přiletěly jakési drny a rovnou na mou milovanou skalku! O tom, že ten chlap nebo Božena, co já vím, ke mně přes plot házeli vajgly od cigaret, ani nemluvím.

A tak jsem to nevydržela a šla si znova postěžovat.

„Neházejte mi nic přes plot, je to moje zahrada,“ zkusila jsem být mírná. A odpověď? „Postavte si vyšší plot, když vám to tak vadí!“

Váhala jsem, jestli si mám jít někam stěžovat, ale nakonec jsem se rozhodla oplatit těm dvěma stejnou mincí. Já, která jsem vždy vše sama uklidila, jsem místo toho všechno, včetně nedopalku, házela zase zpátky.

Pár dní se nic nedělo a pak najednou stála sousedka u plotu a štěkla na mě: „Co to má znamenat?!“ A mávala větví, kterou jsem chvíli předtím vrátila, kam patří. Už jsem se nebála a odsekla jsem: „Jen vám vracím to, co je vaše.“

Netuším, jestli už bude klid nebo jestli bude boj pokračovat. Ale stojím si za svým.

Mirka (51): Kamarádka obětovala život matce, která ji terorizuje. Nemůže ani na kávu, aniž by dostala vynadáno

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].