
Jitka se před pěti lety nastěhovala do menšího domku se zahradou. Po rozvodu chtěla mít klid a bydlet obklopená zelení. Soused se zdál být solidním mužem středního věku. Nakonec vyšla na povrch jeho pravá tvář...
Po deseti letech marného snažení o potomka jsme s manželem vzdali nejen snahu o početí, ale i naše manželství. V dobrém jsme si dali sbohem. Manželovu potřebu mít potomka jsem chápala. V mých očích to byl muž, který se nevzdal při prvním problému, ale udělal pro naše manželství vše.
Moje sny jsem pohřbila hluboko ve své duši
S pomocí psychologa jsem se dostala přes životní zklamání a přijala skutečnost, že nebudu matkou. Po rozvodu a majetkovém vyrovnání jsem si koupila na hypotéku menší domek se zahradou. Pořídila jsem si psa a stala se ze mě psí máma. Během dvou let se mi psí smečka rozrostla o další dva psy. První roky jsem si žila spokojeně. I vztahy se sousedem jsem měla přátelské.
Soused je asi o deset let starší muž. Usměvavý a s ničím neměl problém. Jenže pak se k němu nastěhovala nějaká paní a začaly problémy. Novou sousedku jsem nikdy neviděla osobně. Jen vím, že se pohybuje po zahradě. Ale u plotu začal stát neustále soused a peskoval mě za vše možné. „Sousedko, vadí mi, že slyším hrát hudbu z vaší zahrady. Chci tu klid a ne poslouchat nějaké přiblblé písničky,“ křičel na mě opakovaně. Rádio, které jsem měla puštěné v pergole, nemohl slyšet. Sotva jsem ho slyšela já, když jsem šla do zadní části zahrady.
Z usměvavého souseda se stal prudič během chvíle
Pořídila jsem si proto sluchátka a hudbu jsem si pouštěla do uší. Jenže to nestačilo. Soused mě začal peskovat za to, že na zahradě občas štěkají moji psi. „Sousede, máte slepice a ty slyším neustále. Moji psi štěkají na zahradě občas. Většinou jsou doma nebo jsem s nimi na procházce. To už přeháníte,“ hájila jsem se. Mrzelo mě, že z příjemných sousedských vztahů vznikl vztah nepřátelský.
Jsem přesvědčená, že nová žena, která se k sousedovi nastěhovala, způsobila napětí mezi námi. Možná mě cítila jako hrozbu, a tak ze mě udělala nepřítele. Možná to byla žena z paneláku, která neuměla žít na vesnici. Ale můj hezký pocit z domečku se zahradou mi dokonale znechutila. Časem jsem se bála vystrčit nos na zahradu. Sousedovi vadilo dokonce i to, když jsem zalévala stromy v zadní části zahrady. Vadilo mu, že se pohybuji u společného plotu a ruším soukromí jejich rodiny.
Pravá tvář souseda vyšla na povrch až letos
Celé roky mi bylo divné, co soused dělá. Ač je v produktivním věku, byl neustále doma. Co jsem viděla na zahradě, tak asi s něčím obchodoval. Na zahradě měl neustále nějaké plastové nádoby, stará auta, velké krabice a jiné různé harampádí. Minulý týden jsem šla se psy na procházku a zastavila mě sousedka z vedlejší ulice. A prý jestli jsem už slyšela, co se dělo u mých sousedů. Přijela policie a souseda odvedli. Prý věci, co měl na zahradě, pocházely z nějaké krádeže.
Musela jsem se smát. Člověk, který neustále moralizoval všechny a všechno. Člověk, který mě neustále napomínal a oháněl se zákony. Tak tento člověk se sám pohyboval za hranou zákona a má oplétačky s policií. Divím se, jak špatně jsem svého souseda odhadla. Působil na mě jako slušný člověk, pohodář. A během několika let se z něho vyklubal prudič a ještě podvodník. Snad už budu mít klid a časem zase budu mít radost ze života na vesnici.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




