Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Kateřina je s Petrem v manželství už skoro deset let. Ještě dítě spolu nemají, ale rodinu plánují. Zatímco rodiče Kateřiny jsou srdeční a Petra přijali vřele do rodiny, Kateřina zažívá pravý opak.
S Petrem jsme stejně staří. Když nám bylo dvacet tři, poznali jsme se na diskotéce. Oba jsme tam byli s partou kamarádů a potkali jsme se u baru. A ten večer jsme se od sebe už nehnuli.
Zažila jsem lásku jako trám a jsem za to vděčná
Místo tance jsme si celý večer povídali u baru. Petr na mě koukal a neustále mi opakoval, že jsem strašně krásná. Prvních pár setkání se neslo v poznávacím duchu. Pověděli jsme si o sobě snad všechno. Svěřili jsme si svá tajná přání i dosavadní životní cestu. Dokonce jsme měli společnou zálibu ve sledování sci-fi filmů a horské turistice. Postupem času nám bylo jasné, že jsme klikaři. Poznali jsme svou spřízněnou duši. Tak moc v nás osud zažehnul cit. Byla jsem neskutečně zamilovaná, šťastná a spokojená. A vím, že to samé cítil i Petr.
Po dvou letech jsme si spolu pronajali byt. Oba jsme už několik let pracovali. S láskou jsme si ho zařídili a žilo se nám hezky. Náš vztah jsme nechápali jako vězení, a tak jsme si občas vyšli i sami. Já s kamarádkami na víno a Petr na pivko. A přesto jsme nejraději trávili čas spolu. Hodiny jsme si povídali a nestyděli jsme si prozradit i průšvihy. Když jsme spolu začali žít, pozvali jsme rodiče, abychom se začlenili do rodiny. Dostali jsme nápad, že je pozveme poprvé zvlášť a uvaříme oběd. Jídlo stmeluje a navozuje dobrou náladu.
Každá rodina je jinak studená
První jsem pozvala svoje rodiče. Věděla jsem, že Petra přijmou a budou ho mít rádi už jen proto, že je to můj partner. I Petr souhlasil, že moji rodiče budou jako zkušební vzorek prvního oběda vhodnější. Z vyprávění vyplynulo, že moji rodiče byli pohodáři. Zatímco Petr měl rodiče chladné a za celý jeho život u nich neobjevil známky humoru. Brali život vážně a byli formální i ve vztahu k sobě. Seznámení s mými rodiči dopadlo podle očekávání. Mile a Petr z něj měl skvělý pocit. Při odchodu padla dokonce věta, že se všichni těšíme na další setkání.
Nad očekávání si dokonce táta s Petrem potykal. Mamka mu tykání jistě nabídne v blízké době, ale zachovala si na prvním setkání odstup. Což dělala vždy. „Lásko, máš skvělé rodiče. To z těch mých budeš rozčarovaná. Bojím se, jak to bude probíhat. Jsou opravdu studení psí čumáci,“ strachoval se Petr. Oprávněně. Ač Petrovi rodiče neudělali nic, co bych mohla nazvat jako atak na mou osobu, atmosféra byla strašná. Celou dobu jsem se snažila navozovat témata a oni mi vždy jednoslovně odpověděli. Za celou dobu se neusmáli, jen seděli a distingovaně konzumovali to, co jsme jim nabídli. Působilo to na mě, že jsem jim lhostejná.
Lítost a smutek nad situací s rodiči
Dnes slavíme s Petrem deváté výročí. Od prvního setkání se ve vztahu s rodiči prakticky nic nezměnilo. Petr si s mými rodiči tyká a je vítán. Mamka ho při uvítání obejme. Já Petrovým rodičům stále vykám a při setkání si formálně podáme ruku. Rodiče se vůbec nezajímají o nic, co souvisí s mou osobou. Když se vidíme, položí pár otázek Petrovi a to je vše. Jinak se během návštěvy řeší politika, morální úpadek společnosti a rodina Petrovy sestry, která žije v Anglii.
Už jsem si zvykla, že jsem pro Petrovy rodiče cizí a vůbec je nezajímám. Mojí poslední záchranou možná budou děti. Možná mě potom vezmou na milost a začnou mě vnímat. Naštěstí ani Petr se necítí v přítomnosti rodičů nejlépe, a tak se vídáme jen jednou měsíčně. A jinak jim Petr telefonuje. Když jsem jim jednou kdysi dávno zatelefonovala já, ve sluchátku se ozvalo: „Dobrý den, Kateřino, proč telefonujete? Potřebujete něco? Je Petr v pořádku?“ A když jsem je ujistila, že syn je v pořádku a telefonuji jen tak, hovor slušně ukončili. No, u nás zkrátka platí, že příbuzné si člověk nevybere a nemá cenu se tím trápit.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
