Martina (35): Z tchyně se stala veselá vdova. Půjčuje si moje odvážné šaty a chodí do barů

Smrt mého tchána Petra byla pro celou rodinu obrovskou ranou. Myslela jsem, že nejhůře to bude nést jeho žena Jana, se kterou už několik let sdílíme společnou domácnost. Čekala jsem hluboký smutek, ale místo toho Jana pár dní po pohřbu nečekaně rozkvetla. Začalo to výraznou rtěnkou, pokračovalo půjčováním mých šatů a vyvrcholilo jejími večerními výlety do města. Sledovala jsem, jak se z truchlící vdovy stává někdo, koho jsem vůbec nepoznávala.

Kamila (31): Tchyně se po smrti tchána změnila. Zabrala náš byt a já už nemůžu ani do kuchyně

Tchyně vede bujarý život

První rozpačitý moment nastal, když mě Jana požádala o půjčení mých nejvíc sexy šatů na schůzku s kamarádkami. Vybrala si červený model, který jsem kdysi nosila na rande s manželem. K tomu si obula moje lodičky, ve kterých se sotva držela na nohou.

Brzy se z toho stala rutina a Jana do mého pokoje chodila jako do vlastní šatny. Má pár kilo navíc, takže moje hedvábné halenky se pod tím náporem napínaly. Pohled na to, jak se chová k mým věcem, mě ničil.

Časem se začala vracet domů pozdě v noci s jiskrou v oku a zahalená vůní drahého parfému. Na mé otázky, kde byla, jen s úsměvem odpovídala, že i ona má právo na společenský život. Cítila jsem se, jako bych bydlela s cizí ženou, která se snaží za každou cenu utéct od reality. Manžel mě sice uklidňoval, že každý se s bolestí vyrovnává po svém, ale mně se to stejně moc nezdálo.

Tonda (34): Míval jsem tchyni docela rád. Po tchánově smrti se to ale dost radikálně změnilo

Fotografie ze svatby

Jednoho odpoledne jsem na půdě narazila na staré fotoalbum, kde byla Jana mladá nevěsta po boku svého manžela. Žena na fotkách byla úplně jiná než ta, co se teď líčila v mé koupelně.

Když jsem se jí na rovinu zeptala, jestli jí manžel vůbec chybí, její výraz se na moment změnil. „Samozřejmě, že mi chybí, ale život nepočká a já nechci zestárnout a uschnout u jeho fotek,“ vysvětlila mi tiše. V tu chvíli mi došlo, že její chování není neúcta, ale zoufalý pokus nepřestat žít.

Tamara (33): Na Vánoce zůstáváme doma jen kvůli tchyni. Ukázalo se, že už není tak osamělá, jak bývala

Život musí jít dál

O několik dní později jsem Janu přistihla, jak stojí před zrcadlem v mé krajkové košili. Místo abych se zlobila, jsem jen mlčky odešla. Večer si ke mně přisedla na gauči a přiznala, že ví, jak se na ni dívám. Svěřila se mi, že se cítí ztracená – já mám manžela, práci a budoucnost, zatímco jí zbyla jen samota. Její rebelské chování a půjčování mých věcí bylo jen způsobem, jak se znovu cítit naživu a nebýt jen „tou vdovou v bačkorách“.

Ten rozhovor mi otevřel oči. Uvědomila jsem si, jak snadno soudíme druhé. Jana už nebyla tou babičkou, co jen vaří nedělní svíčkovou a plete svetry. Potřebovala prostor pro sebe, i když její řešení možná bylo trochu nešťastné.

Druhý den ráno, když mi v kuchyni nabízela, že mi vrátí ty šaty, jsem jí řekla, ať si je nechá, protože jí sluší. Život je totiž příliš krátký na to, abychom bojovaly o místo v šatníku, když ve skutečnosti jde o mnohem víc.

Kristýna (28): Ovdovělá tchyně si našla nového přítele. Jsem v šoku z toho, kdo to je

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].