Renata (42): Můj manžel si myslí, že žena má jen stát u plotny. Musela jsem jemu i synům ukázat, že se plete

Nevím přesně, kdy se to stalo. Možná ve chvíli, kdy jsem po narození prvního syna zůstala doma a na všechno říkala „to nic, já to zvládnu“. Dlouhá léta jsem se snažila být dokonalou matkou a manželkou. Můj muž i naši dva synové si zvykli, že full servis je samozřejmostí a máma je tu od toho, aby stála u plotny a nikdy neodpočívala.

Alice (28): Manžel chodí k mamince skuhrat, že ho zanedbávám. Nečekala jsem, že se z něj vyklube takový mamánek

Synové jdou v jeho stopách

Když jsem jednou vytahovala z trouby zapečené těstoviny, manžel se na mě ani nepodíval a jen se zeptal, jestli bude i pořádný řízek. Synové Filip a Lukáš se hned přidali s tím, že by příště chtěli „něco normálního“. V tu chvíli mi došlo, že pro ně nejsem člověk nebo snad máma, ale jen stroj na jídlo.

Mlčky jsem sledovala, jak jídlo rychle zmizelo z talířů, aniž by kdokoli poděkoval. Cítila jsem, že v této domácnosti moje práce nemá žádnou hodnotu.

Vždycky jsem chtěla vychovat ze synů slušné a pracovité lidi, ale manžel mé snahy zapojit je do chodu domácnosti shazoval s tím, že jsou to chlapi a domácí práce nejsou jejich věc. Když jsem Filipa poprosila, aby vynesl koš, otec ho zastavil, že se má raději učit. „Když tě žena miluje, tak se o tebe postará,“ slyšela jsem ho pak vykládat synům v kuchyni. Moje autorita se rozplynula. Kluci se na mě začali dívat otcovýma očima – jako na někoho, kdo v podstatě nepracuje a jehož jediným úkolem je zajišťovat jejich pohodlí.

Jitka (40): Manžel se asi zbláznil. Po celém bytě ukrývá stovky účtenek

Musela jsem něco změnit

Když jsem se o svých pocitech pokusila promluvit u nedělního oběda, manžel jen mávl rukou s tím, že přeháním. Synové dál koukali do telefonů. „Mami, vždyť všechno funguje, tak co zase řešíš?“ zeptal se Filip a Lukáš jen pokrčil rameny s tím, jestli mě to vaření snad nebaví. To byla poslední kapka.

V pondělí ráno jsem poprvé nepřipravila snídani pro celou rodinu, nevyžehlila košile ani nenachystala svačiny. Seděla jsem v klidu s kávou a na jejich zmatené dotazy, kde mají věci, jsem odpověděla, že nejsem služka a ode dneška začínám myslet i na sebe.

Soňa (37): Co manžel začne, to nedokončí. Nechci žít v domě, který se rozpadá

Manžel a synové se učí fungovat jinak

Změny přicházely pomalu. Začala jsem chodit na kurz keramiky, koupila si knížky, které jsem roky odkládala, a přestala se omlouvat za to, že mám svůj vlastní program. Když se Lukáš zeptal, co bude k večeři, poslala jsem ho, ať si v lednici něco najde sám.

Nejdřív byli všichni tři v šoku, pak se zlobili, ale nakonec se museli přizpůsobit. Manžel si začal žehlit košile sám a kluci občas i vynesli odpadky, aniž bych je musela třikrát prosit.

Pořád občas bojuji s výčitkami svědomí, které mi do hlavy léta vštěpovali, ale už vím, že moje potřeby mají stejnou váhu jako ty jejich. Jsem matka a manželka, ale hlavně člověk, který má právo na vlastní štěstí a volný čas. A pokud to znamená, že teplá večeře není na stole přesně v šest, svět se kvůli tomu opravdu nezboří.

Iva (38): Manžel mi vyčítá, že jsem moc citlivá. Nedokážu se uzavřít do sebe jako on, to přece není život

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].