Iva (38): Manžel mi vyčítá, že jsem moc citlivá. Nedokážu se uzavřít do sebe jako on, to přece není život

První roky mého manželství s Gabrielem byly skvělé. Hodně jsme cestovali, smáli se a pořád jsme si měli o čem povídat. „Miluju tu tvou citlivost a jemnost,“ říkával mi často. Byla jsem šťastná, že ještě existují muži, kteří dokážou tyhle vlastnosti ocenit. Jenže pak se něco změnilo...

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (28): Vdala jsem se, abych utekla od manipulativní mámy. Teď můj manžel chce, abych byla jako jeho matka

Můj manžel se uzavřel do sebe

Gabriel se začal čím dál víc soustředit na práci. Někdy se vracel tak pozdě, že už jsem spala. Byl neustále vyčerpaný a rozčílila ho lecjaká drobnost. Pořád byl podrážděný. Dokonce jsem chvíli měla podezření, že má milenku – naštěstí se to nepotvrdilo. Ptala jsem se ho znovu a znovu, co se děje. Vždycky odpověděl, že má moc práce, a pak si vzal další přesčasy. Byl to začarovaný kruh.

Každý můj pokus o vážnou debatu skončil nezdarem. „Teď ne... Nemám náladu... Zase hledáš problém, kde žádný není...“ říkal mi pravidelně. Měla jsem strach, jestli netrpí depresí, ale ani o tom nechtěl mluvit. „Zase přeháníš,“ řekl, když jsem se s ním opakovaně snažila sdílet své obavy.

Po návratu z práce, pokud měl aspoň chvilku, sedl si k televizi a většinou u ní usnul. Nic ho nezajímalo. Zatímco dřív sám navrhoval, co spolu podnikneme, teď jsem ho nedokázala vytáhnout ani na procházku. Vysvětlovala jsem mu, že se nemusí v práci tolik ničit – neměli jsme děti, já taky pracuju a vydělám celkem slušně. Brzy mi ale došlo, že v penězích problém není. Jenže jsem se nedozvěděla, v čem je ten problém. Gabriel se přede mnou zcela uzavřel.

Mohlo by Vás zajímat:

Helenka (35): Manžel mi k narozeninám připravil překvapení. Jedna luxusní večeře mi převrátila život vzhůru nohama

Chtěla jsem zkusit párovou terapii

„Chlapi prostě jsou takoví,“ snažila se mě utěšit kamarádka Petra. „Na začátku se snaží, a pak už přestanou. Můj muž je stejný.“

„Tohle mi ale nepřipadá normální. Lidi se přece tak moc nezmění.“

„Jak je vidět, tak asi ano,“ povzdechla si a bezradně rozhodila rukama.

„Co mám teda dělat?“

„Hlavně si to nepřipouštěj...“ dodala.

Jenže to mi jako řešení nestačilo. Proto jsem manželovi navrhla, abychom zašli na párovou terapii. Jen co zaslechl slovo „terapie“, nadskočil na židli. „Zbláznila ses? Hledáš problémy tam, kde nejsou,“ vyjel na mě.

„Vážně? Jen se bojím, že se náš vztah rozpadá.“

„Ty všechno tak strašně prožíváš. Pořád jen samé emoce... Je to fakt otravné,“ zamračil se.

Tím mě dokonale umlčel. Přestala jsem s ním mluvit o našich problémech. Řekla jsem si, že když ho nezajímá terapie pro nás oba, půjdu aspoň sama. Ukázalo se, že to byl nejlepší krok, jaký jsem mohla udělat. Terapie mi pomohla pochopit spoustu věcí, otevřela mi oči.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (33): Manželovi vadí, že se setkávám s mámou a sestrou. To mám po zbytek života sedět doma a koukat s ním na telku?

Chtěla jsem změnit svůj život

Před terapií jsem měla pocit, že každý den umírám kousek po kousku. Zabíjela mě jeho lhostejnost, mlčení a odmítání. Byla jsem vyčerpaná z toho, jak mi neustále říkal, že jsem přecitlivělá – jako by moje pocity vůbec nebyly důležité.

„Uvědomujete si, že chování vašeho manžela je formou agrese?“ zeptala se mě terapeutka.

Agrese pro mě znamenala křik nebo modřiny – ne trvalé mlčení nebo jedovaté poznámky ohledně mých pocitů. Ale s každou další terapií se mi víc a víc otevíraly oči. Nejtěžší bylo pojmenovat věci pravými jmény. Vnitřně jsem se tomu bránila, ale postupně to mizelo. Přestala jsem se soustředit na Gabrielovo chování a začala jsem víc vnímat sebe.

Ze začátku to bylo těžké. Změnilo to jeho chování? Samozřejmě že ne. Bylo to ještě horší. „Už ti úplně přeskočilo,“ řekl mi, když zjistil, že chodím na terapii. Neměl tušení, jak moc mi tím ublížil. Proplakala jsem spoustu nocí, protože jsem ho pořád milovala, a on byl ještě méně citlivý než kámen na dně řeky.

Mohlo by Vás zajímat:

Amálie (37): Můj manžel se jen válel na gauči. Vyhodila jsem ho z domu, ať jde k mamce, která ho blbě vychovala

Opustila jsem ho

Jednoho dne jsem si sbalila kufr a odešla. Ubytovala jsem se u Petry, která mi nabídla pomoc, než si najdu vlastní bydlení. Gabriel si myslel, že je to jen divadlo. „Přestaň blbnout,“ napsal mi.

Zavolala jsem mu a vysvětlila, že to myslím vážně, že mám všeho dost a v našem manželství se dusím. Nechápal to. „Ta tvoje terapie ti jen plete hlavu. Úplně ses zbláznila,“ zvýšil hlas.

„Nechci, abys se mnou mluvil takhle,“ řekla jsem a zavěsila.

Dopadlo to jako vždycky. Naše rozhovory nikam nevedly. Vždycky se zvrhly v hádku a výčitky. Nakonec mi došlo, že je nejvyšší čas to ukončit. Náš vztah už neměl budoucnost.

Rozvod byl těžký, ale neviděla jsem jinou cestu. Nemohla jsem žít s mužem, který neustále zpochybňoval mé pocity a shazoval je. Pokud Gabriel sám nedospěje k pochopení, co je špatně, nikdo jiný to za něj neudělá.

Když lidem řeknu, že jsem se s ním rozvedla, protože mě označil za příliš citlivou, často vidím chápavé pohledy. Spousta žen je ve stejné situaci. Není pravda, že tyto situace nemají řešení – jen někdy to řešení znamená udělat rozhodnutí, která nejsou jednoduchá...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (48): Můj manžel řekl, že už mě nemiluje. Jenže rozvádět se nechce

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].