Karolína (33): Manželovi vadí, že se setkávám s mámou a sestrou. To mám po zbytek života sedět doma a koukat s ním na telku?

S Leošem jsme manželé čtyři roky. Navenek všechno vypadá v pořádku – bydlíme ve dvoupokojovém bytě, máme psa, jezdíme spolu na výlety, milujeme se. Jenže postupem času se v našem vztahu začaly objevovat trhliny. Nevím přesně, kdy to začalo. Možná tehdy, když Leoš poprvé protočil oči, protože jsem mu řekla, že jsem zase telefonovala s mámou. Nebo když se zničehonic vymluvil na bolest hlavy a nejel se mnou na nedělní oběd k sestře, přestože s tím předtím souhlasil...

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (48): Manžel začal drasticky hubnout. Nejprve jsem tomu tleskala, ale pak se ukázalo, že je všechno jinak

Manželovi se nelíbí můj vztah s rodinou

Se svou rodinou jsem vždy měla blízký vztah. Máma byla moje důvěrnice. Volala jsem jí každý den, někdy jen proto, abych jí řekla, co vařím k večeři. Se sestrou jsme se vídaly několikrát týdně – chodily jsme spolu na nákupy nebo na kávu. Když se můj bratr rozváděl a v noci mi volal opilý a zoufalý, byla jsem mu oporou.

Neviděla jsem na tom nic špatného. Chtěla jsem být dobrou dcerou, sestrou i manželkou zároveň. Myslela jsem si, že všechny tyhle role zvládnu, aniž bych někoho odsunula na vedlejší kolej.

Jenže Leoš to viděl jinak. „Tvoje rodina nám leze až do talíře,“ vyhrkl, když jsem uprostřed večeře vstala, protože mi zavolala máma.

„Vždyť je to jen telefonát,“ odpověděla jsem klidně. Nechápala jsem, proč se tak chová. Začal se na mě dívat chladně, jako by mě s každým telefonátem s mámou, s každým kouskem bábovky od sestry nebo každou návštěvou u bráchy miloval o něco míň. Po nějaké době jsem se rozhodla, že mu přestanu říkat všechno. Ne proto, že bych něco tajila, ale protože jsem věděla, že každý můj kontakt rodinou ho jen rozčílí.

Mohlo by Vás zajímat:

Jolana (55): Manžel mi leze neskutečně na nervy. Každý náš odchod z domu je nekonečný

Zdržela jsem se u mámy

Jednoho dne jsem se od mámy vrátila později, než jsem plánovala. Zaskočila jsem k ní jen na čaj, ale nějak se to protáhlo. Pak přišla i moje sestra Monika. Domů jsem šla až za tmy. Po cestě jsem Leošovi koupila jeho oblíbené dýňové housky, aby se nezlobil. Věděla jsem, že nemá rád, když se vracím pozdě.

Seděl na gauči, televize běžela, ale bez zvuku. Ani se na mě nepodíval.

„Ahoj,“ řekla jsem a snažila jsem se znít nenuceně. „Koupila jsem ti housky z té pekárny na rohu.“

„Dík,“ zamumlal a konečně na mě pohlédl. „Bavila ses dobře?“

„Byla jsem u mámy. Pak přišla Monika... Nehlídala jsem čas, prostě... se to nějak protáhlo.“

„Jasně. Ono se to vždycky nějak protáhne, že?“

Věděla jsem, kam tím míří. Slyšela jsem to z tónu jeho hlasu, viděla jsem to v tom, jak se mi vyhýbá pohledem. „No tak. Ráno jsem ti říkala, že možná zajdu k mámě. Nečekala jsem, že tam budu tak dlouho...“

„Možná by ses k nim rovnou měla nastěhovat,“ přerušil mě. „Všichni by byli spokojení.“

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (38): Manžel se zlobí, když se nesměju jeho vtipům. Už prostě nedokážu předstírat, že je zábavný

Manžel se naštval

Chvíli jsem na něj šokovaně zírala. „Jak to jako myslíš?“ vydechla jsem.

„Přesně tak, jak jsem to řekl. Jsi tam častěji než tady. Každý jejich problém, každé zavolání – hned tam letíš...“

„Nechápu, proč je tak těžké pochopit, že můžu milovat tebe i svoji rodinu. Je to opravdu tak divné?“

„Divné je to, že jsi tam pořád. A mě ses ani nezeptala, jestli bych třeba nechtěl trávit večer s tebou.“

Zmlkla jsem. Nevěděla jsem, co říct. Co když má pravdu? Nezanedbávám ho? „Promiň,“ řekla jsem tiše. „Ale nic špatného jsem neudělala. Je to moje rodina.“

„A já jsem kdo? Přestupní stanice?“

Neodpověděla jsem. Oblékla jsem si pyžamo a beze slova jsem šla spát.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (42): Doma jsem si připadala jako služka, kuchařka a řidička. Pak jsem udělala něco, co manžela konečně přimělo vážit si mě

Manžel mě chtěl ovládat

O týden později jsem měla jít k sestře na oslavu narozenin jejího syna. Balila jsem dárek a chystala se odejít. Leoš si v kuchyni naléval čaj. „Kam jdeš?“ zeptal se.

„K Monice. Kryštof má narozeniny, říkala jsem ti to.“

Položil hrnek na linku s takovou razancí, že jsem sebou trhla. „Nikam nejdeš,“ řekl klidně, ale s tím ledovým tónem, který jsem nesnášela. „Stahují tě ke dnu. Přestaň být jejich dcerou a sestrou... a buď mojí manželkou.“

Ztuhla jsem. Jen jsem na něj hleděla, čekala jsem, jestli se třeba usměje, řekne, že si dělá legraci. Ale nic z toho nepřišlo. Pomalu jsem položila zabalený dárek na stůl. Zavřela jsem se do koupelny, sedla jsem si na vanu chytla se za hlavu. Rozbrečela jsem se. Nešlo o tu oslavu. Něco ve mně se zlomilo. O hodinu později jsem si sbalila tašku a beze slova jsem odešla k sestře.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (33): Jsem demotivovaná. Zhubla jsem tři konfekční velikosti a manžel si toho ani nevšimnul

Rodina stála za mnou

Sestra otevřela dveře hned, jak jsem zaklepala. Jako by už za nimi stála a čekala. Mlčky mě objala. A to stačilo – všechno napětí, které jsem v sobě nosila, se rozplynulo. Nemusela se ptát. Viděla mi to ve tváři.

Sedly jsme si i s mámou ke stolu v kuchyni. „Leoš nechtěl, abych dneska přišla. Řekl, že už nemám být dcerou a sestrou... a mám být manželkou,“ zašeptala jsem. „Tak jsem si sbalila věci a odešla.“

„Proč jsi to tak dlouho snášela? Viděly jsme, že něco není v pořádku,“ řekla máma.

„Protože jsem chtěla, aby to fungovalo, aby to bylo normální...“

„S ním to nikdy nebylo normální,“ skočila mi do řeči Monika. „Pamatuješ, jak na naší svatbě seděl na konci stolu a neřekl ani slovo?“

„Možná je to moje vina. Možná jsem mu fakt nevěnovala dost pozornosti,“ začala jsem se omlouvat, ani jsem nevěděla komu. „Možná neumím být manželka. Možná jsem byla až moc navázaná na vás.“

„Karolíno, to není tvoje vina,“ řekla máma. „On tě nemůže dusit. Máš právo na svůj život.“

Dívala jsem se na mámu a sestru a hlavou se mi honila spousta myšlenek. Nevěděla jsem, jestli se vrátím domů. Chci to vůbec? Milovala jsem někdy Leoše – nebo v tom byl jen strach ze samoty?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (46): Nemám ráda šperky na mužích. Manžel to ví, a přesto je začal nosit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].