Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Manžel paní Petry rád baví okolí a je středem pozornosti. Jenže Petra už zná všechny jeho historky a vtipy a po těch letech jí nepřijdou vtipné. Když mu to řekla, doma zavládla pořádně dusná atmosféra.
Mezi mnou a Dominikem přeskočila jiskra hned při prvním setkání. Dokázali jsme si povídat celé hodiny, smát se i rozebírat vážná témata. Byla jsem okouzlená jeho vypravěčským talentem, který mi naprosto chybí. Nikdy jsem neuměla pořádně říct vtip, ale jemu to šlo samo.
Jenže roky ubíhají a věci se změnily. Mám pocit, že se manžel neustále snaží být středem pozornosti, jako by na tom závisel jeho život. Když slyším stejnou historku posté, už se mi prostě nechce smát. Ale on to bere hrozně osobně, což mezi námi často vyvolává hádky.
Manžel už není vtipný
Když má narozeniny teta Jana, sejde se celá rodina. A kdo vždycky touží zazářit? Samozřejmě, že je to Dominik. Možná to kdysi mělo své kouzlo, ale to už je dávno pryč.
Nikdy jsem mu to neřekla přímo, ale jeho historky mi připadají čím dál nudnější. Občas přidá něco nového, ale ani to nepomůže. Všimla jsem si, že se někteří smějí jen ze slušnosti, ne proto, že by je to bavilo.
Letos to nebylo jiné. Kolikrát se dá slyšet totéž? I když jsem se snažila, nedokázala jsem se přinutit k úsměvu. Pokaždé, když Dominik něco pronesl, letmo se na mě podíval, jako by čekal schválení. A když jsem nic neudělala, tvářil se zmateně, jako bych byla lakmusový papírek jeho smyslu pro humor. Seděla jsem bez hnutí a čekala, kdy ho to přestane bavit. Vyměnila jsem si pohled s tátou – i ten toho měl dost...
Obvinil mě, že už ho nemiluju
Dominik se urazil. Celou cestu domů mlčel. A když za námi zapadly dveře, hned na mě spustil. „Už mě nemiluješ, že ne?“ vyhrkl.
„Cože? O čem to mluvíš?“
„Seděla jsi tam jako za trest. Ani jednou ses neusmála.“
„Byla... jsem zamyšlená. Tetě už je šedesát, není nejmladší,“ snažila jsem se změnit téma.
„Ale ty ses nesmála mým vtipům.“
„Prosím tě, nechme to být. Jsme oba unavení. Opravdu se teď chceš hádat?“
Po zbytek večera už se mnou nepromluvil. Nevím, jak jsem se měla zachovat. Začala jsem pochybovat, jestli jsem na něj nebyla moc tvrdá. Ale to si nemyslím. Má manželství stát na tom, jestli se směju jeho vtipům?
Přišlo mi, že jeho reakce byla přehnaná. Ještě několik týdnů mě popichoval, že jsem suchar. Vyhýbala jsem se hádkám a doufala jsem, že to přejde. A ono ho to přešlo. Když pak znovu vyprávěl vtipy – ať už mně nebo ostatním – smála jsem se. Znovu a znovu. Ale bylo mi z toho úzko. Přišlo mi to neupřímné a vyčerpávající. A začalo mě to ničit...
Už jsem nechtěla lhát
Nemám ráda lži. Raději si vyslechnu nepříjemnou pravdu než milosrdnou lež. Proto jsem se rozhodla, že budu upřímná. V klidu jsem Dominikovi řekla, že jeho vtipy mi přijdou ohrané. A že je těžké se bavit, když je slyším pořád dokola.
Místo pochopení to ale vzal jako útok. „Ty ses změnila. Pořád mě jen kritizuješ!“ křičel.
Strašně jsme se pohádali. Byl tak uražený, že oznámil, že bude spát v obýváku. Snažila jsem se mu to vymluvit, ale nechtěl mě poslouchat. Byl dotčený a celá ta situace byla absurdní.
„Opravdu si myslíš, že naše manželství závisí na tom, jestli se směju tvým vtipům?“ zeptala jsem se ho druhý den ráno.
„Mám pocit, že už ti na mně nezáleží...“
„Prosím tě, to není pravda,“ řekla jsem. Pak jsem navrhla, že bychom mohli zkusit párovou terapii. Bála jsem se, že to vezme jako další výtku – ale překvapivě souhlasil. Terapie byla náročná pro nás oba. Dozvěděla jsem se, že jsem se tolik soustředila na sebe, že už Dominika nevnímám jako dřív, když jsme se do sebe zamilovali. „Jsem unavená z toho, že musím hrát divadlo jen proto, abych mu neublížila,“ přiznala jsem. „Připadám si spíš jako publikum než jako manželka.“
Jak už to bývá, ukázalo se, že problém je hlubší. Znovu si k sobě hledáme cestu. Přestala jsem dělat věci, které jsou mi proti srsti. A už se nebojím Dominikovi říct, když mi něco nepřijde vtipné. Přes to všechno, co se stalo, se pořád máme rádi. Věřím, že nám terapie pomůže – hlavně když vidím, že se Dominik opravdu snaží změnit...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
