Michal (43): Manželku podvádím s její nejlepší kamarádkou. Není to v pořádku, ale díky nevěře mám pocit, že žiju

Můj den začíná kávou – černou, silnou, bez cukru – a snídaní pro děti. Do školy je s manželkou vozíme na střídačku. Lucie v úterý a ve čtvrtek, já ve zbývajících dnech. Pak mě čeká práce, tabulky, čísla. Odcházím v pět, domů se vracím kolem sedmé. U přípravy večeře se střídáme, je to jako všechno u nás, rovnoměrně, férově, bez emocí.

O víkendech jezdíme na chalupu. Lucie zalévá květiny, já stříhám živý plot. Někdy rozpálím gril, i když nikdo nemá hlad. Jen aby se něco dělo. Dětský smích se mísí s vůní masa a kouřem.

S Lucií jsme spolu skoro dvacet let. Dřív byla mou nejlepší kamarádkou, pak ženou, se kterou jsem chtěl každé ráno vstávat. Dnes je milá, klidná, předvídatelná. Vedle ní se cítím bezpečně. Jenže z toho bezpečí se stala klec. Můj život je jako dobře seřízený stroj. Všechno má své místo. Nic nevrže, nic se nekýve. A přesto to ve mně skřípe. Jako by se ten dokonale promazaný mechanismus začal pomalu rozpadat...

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (29): Spím s nejlepší kamarádkou své manželky. Jsou si tak blízké, že to nepovažuji za nevěru

Manželčina kamarádka spala u nás

Ten den jsme všichni večeřeli spolu. Děti nadšeně vyprávěly o škole – kdo koho uhodil v šatně, co nového přibylo v bufetu. Lucie ohřívala polévku, něco krájela, nalévala čaj, a jako vždy se u toho usmívala. Byl jsem tam, ale jen tělem.

U stolu totiž s námi seděla i Agáta, manželčina kamarádka ze střední. V poslední době se u nás objevovala docela často. Teď přinesla koláč. Na sobě měla svetr s výstřihem a tmavé kalhoty, sklenku vína držela ležérně, ale s jistotou. Smála se vtipům dětí, občas něco utrousila, jako by byla součástí domácnosti. Lucie vedle ní působila uvolněně, možná dokonce šťastněji než obvykle. Pomyslel jsem si, že jí to přátelství svědčí.

Po večeři šly děti do svých pokojů. Lucie navrhla, aby Agáta u nás přespala. „Po tom víně...“ řekla tónem, který nenechával prostor k diskusi. Připravil jsem jí postel v pokoji pro hosty. Když jsem jí podával polštář, naše oči se setkaly. Netrvalo to ani dvě vteřiny, ale stejně to bylo dost dlouho. Neusmála se. Ani já jsem se neusmál.

„Michale, můžeš zhasnout v obýváku?“ zavolala Lucie z koupelny. Zhasl jsem. Uklidil jsem stůl v kuchyni, prázdné lahve jsem dal ke dveřím a zavřel okno. Pak jsem si lehl vedle Lucie. Voněla šamponem... a ještě něčím. Vdechl jsem tu vůni a měl jsem pocit, jako by se mezi nás vplížil někdo cizí...

Mohlo by Vás zajímat:

Jan (42): Na mladou milenku jsem byl pyšný. Když se ukázalo, jak je hloupá, zařadil jsem zpátečku

Začala mě přitahovat

Jak už jsem říkal, Agáta se u nás začala objevovat často. Vždycky něco přinesla – koláč, víno, film. Nevadilo mi to. Lucie byla veselejší, zjevně jí dělalo dobře, když si může pokecat s kamarádkou. Jednou, někde mezi večeří a mytím nádobí, jsem prohodil: „Agáta u nás teď bývá docela často. Je fajn, že si rozumíte.“

Lucie se usmála. „Jo, je fajn mít někoho, s kým si můžu popovídat. Občas mi chybí ženská společnost.“

Jednou jsme v sobotu ráno vyrazili na chalupu. Vypadalo to tam jako z katalogu: slunce, smích, jahody v misce, míč kutálející se po trávě. Lucie měla dobrou náladu, hrála si s dětmi. Pak si s Agátou sedly pod jabloň. Smály se něčemu, co jsem neslyšel. Já zatím griloval.

Večer jsme seděli na terase, všichni tři jsme pili víno. Lucie zamyšleně koukala na oblohu. Agáta seděla v křesle bosá, v ruce pomalu otáčela sklenku červeného vína. „Je tu krásně,“ řekla tiše. „Ticho tady... zní jinak.“

„Ticho dokáže schovat hodně věcí,“ odpověděl jsem, aniž bych se na ni podíval. Nechtěl jsem dát najevo, že mě začíná přitahovat...

Mohlo by Vás zajímat:

Radovan (39): Milenku mám jen kvůli manželce. V ložnici odmítá dělat věci, které mám rád

Prostě se to stalo

Nevím, kdy to začalo. Když jsem jí poprvé podal polštář a koukali jsme na sebe o vteřinu déle, než jsme měli? Nebo až později, když jsme se v kuchyni zapovídali a najednou byly tři hodiny ráno? Nebo když se mě poprvé dotkla a já její dotek opětoval?

Nejsem na sebe pyšný, ale nebudu tvrdit, že toho lituju. S Agátou to šlo pomalu. Bez nějakých velkých slov. Prostě jsme si byli stále blíž. Není to láska. Nevím, co to je. Možná útěk. Možná důkaz pro mě samotného, že ještě něco cítím. Nebo že na mně ještě někomu záleží. Pro Lucii už dávno nejsem víc než jistota, jako skříň v předsíni. Nevím, jak to říct, ale vedle Agáty se cítím tak nějak naživu...

A přesto každé ráno vařím Lucii kávu, vozím děti do školy, myju nádobí, zalévám kytky na chalupě, směju se vtipům, vyprávím o práci. Jsem vzorný táta. Dobrý manžel. Aspoň na pohled.

Někdy si říkám, že to ticho, které jsem si vybral, je moje síla. Jindy si myslím, že je to jen čistá zbabělost. Je pohodlnější zůstat, než něco zbořit. Ale... bylo by vůbec co bořit? To, co mezi mnou a Lucií kdysi bylo, už dávno vyhaslo. Zůstal jen řád. Děti rostou. Lucie je stále stejná. A já si každý den opakuju, že všechno je v pořádku. I když vlastně není...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Rostislav (36): Moje milenka se skamarádila s manželkou. Obávám se, že vyzradí naše tajemství

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].