Facebook
Instagram
Kristýnina tchyně přišla o manžela před pěti lety. Dlouho říkala, že už dalšího muže nechce. Nedávno si sice našla přítele, ale Kristýna z toho vůbec nemá radost. Zná ho totiž až moc dobře...
Moje tchyně Jarka (56) ztratila manžela krátce po padesátce. Hodně truchlila a říkala, že žádný muž se jejímu Honzovi nevyrovná. Po letech jsme jí opatrně začali naznačovat, že by neměla zůstat sama, protože ještě není tak stará. Nakonec nás poslechla, ale nemám z toho radost...
Tchyně žila dlouho sama
Chápu že ztráta milované osoby s člověkem zamává. Ale co pak? To už do konce života nemáte nárok na kousek štěstí? Když jsem po čase měla pocit, že se Jarka dokáže znovu usmát a začala chodit i do společnosti, pomalu jsem otevírala otázku dalšího partnera.
A nebyla jsem sama. Od manžela vím, že jí to z rodiny kdekdo navrhoval jako lék na truchlení. "Ale co vás nemá, já milovala jenom toho svého Honzu," říkávala nám vždy. Přesto jsem se nevzdávala. Přišlo mi, že v jejím věku ještě není pozdě začínat znova.
Jen jsem nevěděla, jak zařídit, aby si někoho našla. Neznala jsem žádného svobodného muže po padesátce, kterého bych jí mohla s klidným svědomím "doporučit". Nakonec to Jarka vyřešila sama...
Tchyně si našla přítele
Jednoho dne mi Jarka zavolala a zeptala se, jestli bych neměla čas setkat se s ní. Nechtěla mi prozradit, o co jde. Měla jsem strach, jestli třeba není nemocná, takže jsem na to setkání chvátala. Když jsem přišla do bistra, už tam seděla a vedle ní nějaký chlap, který byl ke vchodu otočený zády.
"Jarko," zvolala jsem na ni. "Děje se něco?" Ona se na mě usmála a pohodila hlavou ke svému společníkovi. Přišla jsem blíž a srdce mi na moment vynechalo.
Než jsem si svého manžela vzala, měli jsme ve vztahu krátkou pauzu. Já se tehdy hrozně opila a ráno jsem se vzbudila vedle jednoho chlápka. Bylo mi špatně a stydno. Doufala jsem, že ho už nikdy neuvidím a budu na to moct zapomenout. Jenže teď tady seděl a usmíval se na mě. S tím úšklebkem vypadal ještě slizčeji než tehdy...
Je to odporný a slizký chlap
Asi na mně bylo vidět, že se něco děje, protože Jarka se přestala usmívat. "Jsi v pořádku?" zeptala se. "Já? Ano, promiň, chvátala jsem, protože jsem se bála, jestli třeba nejsi nemocná. Tohle jsem nečekala," řekla jsem a ztěžka dosedla na židli. Zdálo se, že ji to uklidnilo. A začala mi vykládat, kde a jak se s tím slizkým chlapem, tedy, ona mu říkala zlato, setkala.
Moc jsem ji neposlouchala. Hlavou se mi honilo, jak ji zbavím toho člověka. Nemůžu jí prozradit, odkud ho znám. A musím to udělat rychle, než se prokecne on. Naznačil mi totiž, že s diskrétností rozhodně nemůžu počítat. Když se Jarka vzdálila na toaletu, naklonil se ke mně a pošeptal, jestli si někdy nezopakujeme tu naši noc. "Neboj, zůstalo by to v rodině..." dodal a rozchechtal se...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
