Tamara (33): Na Vánoce zůstáváme doma jen kvůli tchyni. Ukázalo se, že už není tak osamělá, jak bývala

Každý rok říkám, že o Vánocích odjedeme, ale stejně vždycky skončíme u tchyně v jejím malém bytě, kde to páchne po naftalínu a po výčitkách. Manžel pokaždé slibuje, že letos to bude jinak, ale pak mu jeho máma jedním telefonátem připomene, jak je sama a jak už se na nic netěší.

Erika (35): Máma mě soudí, protože nepeču cukroví. Na truc jí naservíruji dvě várky kupovaného cukroví

Chtěla jsem na ni uhodit

Jeho výraz se vždycky změní a já poznám, že je rozhodnuto. Snažím se mu vysvětlit, že s ním manipuluje, ale on to odmítá. Prý je to jeho povinnost. Moje povinnost je pak tvářit se, že mi to nevadí.

Letos jsem si ale řekla, že budu tvrdší. Už mě nebavilo poslouchat, jak nenápadně komentuje, že bychom jí mohli dát vnouče. Věděla jsem, že to bude stejné jako vždycky, a tak jsem si naplánovala, že o tom s manželem promluvím dřív, než se to rozhodne. Jenže on přišel jedno odpoledne s tím, že už to rozhodl on.

Když jsme k ní před svátky jeli, všimla jsem si, že je nějak nezvykle upravená. Nový účes, nalakované nehty, dokonce i rtěnka. Říkala jsem si, že to je možná dobré znamení. Třeba konečně našla nějakou aktivitu nebo klub, kam chodí mezi lidi. Ale pak jsem zaznamenala ještě jednu zvláštnost. Byt byl uklizený jinak než obvykle, voněl po cizím parfému a v předsíni stály dvoje nové pánské boty.

Marcela (35): Tchyně mi dělá ze života peklo a manžel před tím zavírá oči. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím

Naše budoucnost je mnohem zářnější

Myslela jsem, že má nějakého návštěvníka z rodiny, o kterém jsme nevěděli. Ale když jsme vešli do obýváku, seděl tam muž, kterého jsem nikdy neviděla. A tchyně se vedle něj chovala, jako by se znali roky. Ten muž vstal, podal mi ruku a představil se. Tchyně mezi řečí poznamenala, že spolu tráví čas posledních pár měsíců.

Manžel byl v šoku a já cítila zvláštní směs škodolibosti a úlevy. Jenže než jsem si to stihla užít, tchyně dodala, že muž u ní nějakou dobu bydlel. Prý se to tak nějak přihodilo, protože jí doma pomáhal s opravami. A že je fajn, že jsme přijeli, protože nám oběma chtěli něco říct.

Sedli jsme si ke stolu a tchyně oznámila, že se plánují přestěhovat společně jinam. Do menšího bytu, blíž k centru. A že si myslí, že by bylo fér, kdybychom jí pomohli s prodejem tohohle. Manžel vypadal, jako by právě dostal ránu do hlavy, a já si uvědomila, že celá ta její osamělost možná nebyla úplně taková, jak ji líčila.

Cestou domů neřekl ani slovo. Já jsem se dívala na světla města a poprvé za dlouhou dobu jsem měla pocit, že tyhle Vánoce už to asi nestihneme, ale třeba příští rok už bychom konečně mohli odletět, jak jsme to vždycky chtěli udělat.

Honza (42): Dcera chce být umělkyní a já se bojím o její budoucnost

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].