Marcela (35): Tchyně mi dělá ze života peklo a manžel před tím zavírá oči. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím

Když jsem poznala svého manžela, jeho máma na mě působila jako hodná a vstřícná žena. Vždycky se usmívala, chválila mě a říkala, že je ráda, že si její syn našel někoho, kdo se o něj stará. Myslela jsem, že máme vyhráno, že máme vztah, o jakém jiné ženy jen sní. Jenže to byla jen předehra.

Linda (32): Žila jsem dvojí život. Přes den oddaná manželka, večer milenka vlastní tchyně

Kritizovala všechno

Prvních problémů jsem si začala všímat po narození našeho prvního dítěte. Na návštěvu přišla s dortem a dárky a hned, jak se zavřely dveře, se sklonila nad postýlku a poznamenala, že miminko má na sobě moc tenké oblečení. „Riskuješ, že ti prochladne. To snad chceš svoje dítě hned ohrozit?“ Bylo léto, vedro k padnutí. Snažila jsem se to přejít.

Když jsem uvařila, řekla, že můj guláš nemá tu správnou chuť, protože ho dělám bez smetany, jako to prý vždycky dělala ona. Když jsem dítěti koupila nové botičky, prohlásila, že jsem vybrala špatnou značku a že synovi určitě zničím nohy. Všechno, co jsem udělala, zkritizovala. Nikdy nešla přímo do hádky, ale hrála to dobře. Chovala se starostlivě, manželovi to nedocházelo, ale já věděla.

Irena (34): Tchyně kritizovala děti kvůli mobilům, po výletu na houby změnila názor

Před ostatními se tváří jako svatá

Nejhorší je, že přede mnou se chová úplně jinak než před ostatními. Všichni v okolí ji mají za skvělou tchyni, která se zajímá a pomáhá. Když to říkám manželovi, kouká na mě, jako bych byla paranoidní. Říká, že přeháním, že jeho máma to myslí dobře. Ale on neslyší ten podtón, tu kritiku zabalenou do úsměvu.

Začínám ji nesnášet. Zní to hrozně, ale je to tak. Nedokážu se na ni podívat, aniž bych v sobě necítila vztek. Její neustálé narážky mi berou sebevědomí a znejisťují mě v každé maličkosti. Žádala jsem, aby mě manžel podpořil, aby se mě zastal, ale ten o tom nechce ani slyšet.

Začínám z toho trochu šílet. Navenek to vypadá jako idylka – hodná babička, milující rodina –, ale jakmile se zavřou dveře, syčí na mě jako zmije a nikdy si neodpustí nějakou poznámku a já už jsem unavená. Je to čím dál těžší ustát.

Další příběhy ze života →

Martina (44): Vzali jsme si psa z útulku. Jeho minulost nám ale připravila děsivé okamžiky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].