Růžena (68): Vždycky jsem ráda pekla bábovky a buchty. Nakonec přišel vnuk s tím, že jim dávám špatný příklad

Vždycky jsem si myslela, že bábovka je symbol domova. Pekla jsem ji dětem, když byly malé, a později i vnoučatům. Stačilo, aby ucítily tu vůni, a hned běžely do kuchyně. Bylo to naše malé rodinné kouzlo. Myslela jsem, že se na to jednou budou těšit i jejich děti.

Tereza (22): Máma se tvářila, že moji dietu respektuje. Pak jsem ale našla její tajné zápisky

Prý podporuji nezdravé návyky

Jednou přijel na návštěvu můj vnuk, teď už vysokoškolák. Přijel s velkým nadšením a pořád mluvil o tom, jak studuje zdravou výživu, a jak mě chce naučit nové věci. Seděli jsme u stolu a já před něj položila čerstvě upečenou bábovku. Věřila jsem, že se rozzáří stejně jako dřív. Jenže on se na ni podíval, odsunul talíř a řekl, že tohle už jíst nebude. „Babi, cukr a bílá mouka jsou jedy. Tímhle podporuješ rodinu v nezdravých návycích.“

Byla jsem v šoku. Nejdřív jsem myslela, že žertuje. Ale pak začal vážně vysvětlovat, kolik je v tom kalorií, a co to dělá s tělem. V tu chvíli jsem se cítila, jako kdyby mi někdo řekl, že všechna ta léta jsem rodině spíš ubližovala. Nevěděla jsem, co na to říct.

Vlasta (34): Chtěla jsem pro sebe a dceru lepší život, ale jako samoživitelka jsem selhala

Peču, ale už ne s láskou

Další návštěvy byly podobné. Vždycky, když jsem něco upekla, měl k tomu poznámky. Jednou dokonce řekl, že když budu dál péct, dávám špatný příklad i těm nejmladším v rodině. Stálo mě hodně sil to poslouchat. A pak jsem se přistihla, jak už mi pečení ani nedělalo radost.

Na první pohled se zdálo, že o nic nejde. Vždyť je to jen bábovka. Ale pro mě to bylo něco víc. Každý kousek, který jsem upekla, byl výrazem toho, že jsem tu pro svou rodinu. Najednou jsem cítila, že mi to vzali. Že už nemůžu být ta babička, kterou jsem bývala a kterou moje vnoučata milovala.

Dneska, když vytáhnu formu na bábovku nebo plech, sevře se mi hrdlo a vůbec mi z toho není dobře. Ne proto, že bych nemohla upéct. Peču pořád, jen ne pro vnuka, protože vím, že už by to nebylo přijato s radostí, ale s výčitkami. A já mám pocit, že jsem tím přišla o něco, co bylo celé ty roky moje.

Další příběhy ze života →

Emílie (72): Vnučka si u mě schovala peníze ze svatby. Během tří měsíců jsem je utratila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].