Jana (57): Syn se se mnou přestal bavit a kvůli své ženě mě nepouští k vnukovi

Moje snacha Jana byla vždycky silně citově fixovaná na své rodiče. V každém rozhovoru zdůrazňovala, co říkala její maminka nebo co si myslí tatínek. Teprve po svatbě mi ale došlo, že v jejich životě budou mít hlavní slovo jen rodiče Jany a my s manželem zůstaneme na vedlejší koleji. Kdykoliv jsem mladé pozvala k nám na oběd, nikdy neměli čas. Utěšovali jsme se, že se vše změní, až Jana otěhotní. Náš starší syn Václav žije trvale v Německu a jeho děti už česky skoro neumí, takže Robert a jeho rodina byli naší jedinou nadějí na blízký vztah s vnoučetem.

Eliška (58): Nechtěla jsem, aby se nejmladší syn ženil. Jeho snoubenka mě ale nečekanou prosbou dojala k slzám

Myslela jsem, že budu babičkou na plný úvazek

Po porodu si Robert vzal v práci volno, ale mou nabízenou pomoc odmítli. Když jsem se u nich jednou odpoledne zastavila, syn mi mezi dveřmi řekl: „Mamko, nezlob se, ale chceme to zvládnout sami.“ Jana krmila malého Honzíka a Robert u toho žehlil, což mě šokovalo, protože doma na domácí práce nikdy nesáhl. Můj manžel Josef mě uklidňoval, že nás ještě budou prosit o hlídání, až se Robert vrátí do své náročné práce v IT firmě. Jenže ani pak se nic nezměnilo. Jana o mou společnost nestála a pokaždé si našla způsob, jak mě udržet v uctivé vzdálenosti.

Jednou jsem k nim vyrazila neohlášeně s domácími borůvkovými knedlíky. Jana se ve dveřích tvářila překvapeně a v žádném případě ne nadšeně. Oznámila mi, že právě odchází s Honzíkem na procházku a je domluvená s kamarádkou, takže nemůže čekat. Když jsem navrhla, že půjdu s nimi, rázně to odmítla. „Pro příště bude lepší, když máma nejdřív zavolá, abychom se domluvily,“ dodala stroze. Josef mi sice radil, ať její přání respektuji, ale ani telefonáty nepomohly. Jana měla vždycky po ruce výmluvu – Honzík zrovna spí, jsou u jejích rodičů na chalupě v jižních Čechách nebo k nim zrovna jde sestra.

Viktor (38): Pustil jsem partnerku do našeho chlapského světa. Vůbec jsem netušil, jak krutou válku jí můj syn za zády vyhlásil

Snacha si vždycky našla výmluvu

Vrcholem všeho bylo, když jsme je po dlouhém přemlouvání pozvali na nedělní oběd. Po týdnech odkládání nakonec dorazil Robert sám s tím, že Honzík zrovna usnul a Jana ho nechtěla budit. I můj jindy klidný manžel tehdy vybuchl a zeptal se syna, proč nezavolali, abychom oběd o hodinu posunuli. Robert jen pokrčil rameny, že je to nenapadlo. Bylo mi do pláče. Bylo nad slunce jasné, že ke svým rodičům Jana s malým běhá neustále, zatímco od nás se odhání jako od otravného hmyzu.

O Štědrém večeru se u nás zastavili jen na patnáct minut, než odjeli na celou noc k rodině Jany. Honzík mě skoro neznal a v mé náruči začal plakat. Robert mi k tomu ještě s povzdechem vyčetl, že se o vnuka málo zajímám a málo ho navštěvuji. To už jsem nevydržela a později Robertovi na rovinu řekla, jak se věci mají, že mě Jana k malému nepouští a pokaždé mě odmítne. Moje upřímnost ale vyvolala rodinnou katastrofu. Jana mi druhý den v telefonu s pláčem vynadala, že si vymýšlím báchorky a snažím se zničit jejich manželství.

Nejsmutnější na tom je, že Robert své ženě všechno uvěřil. Pohádal se s tátou, který mu vyčetl naivitu, a nakonec z našeho bytu odešel a práskl dveřmi. Chtěla jsem být jen babičkou pro své vnouče, ale místo toho jsme zůstali s Josefem úplně sami. Václav z Německa volá jen zřídka a Robert se od nás teď izoloval úplně. Já jen v koutku duše doufám, že syn konečně pochopí, že jsem to myslela dobře a že Honzík své prarodiče k životu potřebuje.

David (28): Rodiče nutili bratra studovat práva pod pohrůžkou vyhazovu. Tak jsem ho vzal k sobě a zachránil jeho sny

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].