
Není neobvyklé, když mají lidé odlišné názory na výchovu. Jenže který je ten správný? Paní Eva si myslí, že její snacha svým přehnaně ochranitelským přístupem svého syna ničí. A rozhodla se s tím něco udělat.
Když se syn Petr oženil, slíbila jsem si, že se nebudu vměšovat do jeho záležitostí. Nechtěla jsem být tou stereotypní vlezlou tchyní. Ale teď musím změnit přístup. Nemohu dovolit, aby snacha dál ubližovala mému vnukovi!
Snacha je křehká jako porcelánová panenka
Moje snacha Klára je křehká a jemná. Mluví tiše, pohybuje se velmi opatrně, jako by všude číhalo nějaké velké nebezpečí. Nemá žádné koníčky, nesportuje, neumí jezdit na kole. Můj syn Petr ji šíleně miluje, přestože dodnes nechápu, jak se mohl zamilovat do takové křehké květinky.
V naší rodině jsme vždy trávili čas aktivně, chodili jsme do hor, na lyže a v létě k jezeru. A ona? Kdyby mohla, pravděpodobně by vůbec nevycházela z domu. Jen o prázdninách jezdí k moři. Leží pak na pláži pod slunečníkem, natřená krémem s nejvyšším faktorem, a ani si nenamočí nohy do vody.
Upřímně, ani by mi nevadilo, že žije takhle. Obzvlášť když má dobré srdce, skvěle vaří a dbá na pořádek.
Ale už se nemohu nečinně dívat, jak vychovává mého sedmiletého vnuka Davídka. Dělá z něj měkotu! Pořád na něj volá: „Davídku, neběhej, zpotíš se. Davídku, nehraj fotbal, vymkneš si kotník. Nekoupej se, voda je studená, budeš mít rýmu. Neskákej...“
A tak dále... Neustále ho kárá, před něčím varuje, něco zakazuje, protože to považuje za škodlivé nebo nebezpečné...
Jsem zoufalá
Chudák Davídek. Je mu sedm a nemá ani skutečné kamarády, protože ho snacha Klára okamžitě bere domů. Všechen volný čas tráví uvnitř, kouká na pohádky pro malé děti.
Navíc jsem si všimla, že je bojácný. Bojí se tmy, bouřky... všeho! Jednoho dne jsem ho vzala na zahrádku k mým přátelům. Utíkal s křikem při pohledu na malého pavouka. Kdyby mu byly tři roky, možná bych to chápala. Ale tak velký kluk?
Petr v jeho věku chytal pavouky a díval se na ně přes lupu. Byl tak zvědavý... Ale Davídka jsem musela půl hodiny držet v náručí a uklidňovat, než přestal plakat. Když k nám přiběhl sousedův pes, Davídek se schoval v domku, i když jsem mu vysvětlovala, že miluje děti. Jsem z toho zoufalá. Jaký z něj vyroste muž? Bojácný? Zženštilý?
Mluvila jsem o tom se synem
Chtěla jsem Petra přesvědčit, aby trávil s Davídkem víc času, ukázal mu, jak by se měl chovat chlap. Aby s ním hrál fotbal, vzal ho na plovárnu, ať kluk nabere sílu a sebevědomí. Bohužel nemá čas. Momentálně pracuje jen on a musí brát všechny zakázky, aby uživil rodinu. Domů chodí vlastně jen spát a převléknout se.
Ani o víkendech často není doma. Požádala jsem ho, aby se alespoň pokusil nějak ovlivnit svou ženu, a vysvětlil jí, že nemůže držet dítě pod skleněným poklopem. Kvůli přehnané péči Davídek nebude v dospělosti schopen zvládnout ani ten nejmenší problém a uteče k mámě...
Zkoušel to, ale nic z toho nebylo. Klára se nedala přesvědčit. Prý řekla, že nemám pravdu. Považuje se za dobrou, starostlivou matku, která dbá na bezpečnost svého dítěte. Dokonce mi tím svým tichým, ale pevným hlasem řekla, abych se nepletla do jejích výchovných metod. Protože doba je jiná než dřív a ona nejlépe ví, co je pro Davídka dobré a bezpečné.
Nemám v úmyslu ji poslouchat. Nemůžu. Nechci, aby z mého vnuka vyrostl slaboch. Právě proto, že doba je jiná a v dnešním světě není místo pro slabochy. Takže i když bude snacha protestovat, mám v úmyslu přihlásit vnuka na sportovní kroužek. V lednu ho vezmu na hory a naučím ho lyžovat. Už jsem nám rezervovala pokoj v jednom hezkém penzionu kousek od svahu. Ať se unaví a zpotí... Udělám z něj chlapa!
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




