Iva (30): Jízda s přítelem v autě je peklo. Z jeho rychlé jízdy se mi dělá špatně a on se mi ještě směje

Odmala jsem zvyklá na klidnou, příjemnou a pohodovou jízdu autem s tátou. Nikdy nenadával, jel podle předpisů, nepřekračoval rychlost a jízda byla tak plynulá, že jsem si mohla jíst, pít i číst. Pak jsem pochopila, že s každým to tak báječné nebude. Jelikož sama neřídím a ani se nechystám, můj partner je pro přesuny klíčový.

Lucie (36): Tento týden byl pro mě nesmírně náročný. Třikrát jsem byla málem účastníkem dopravní nehody

Nový přítel, nový řidič

Každý můj přítel je tedy i můj řidič. Někdo, s kým jezdím na výlety, na návštěvy za rodinou, na dovolenou a podobně. Doposud jsem neměla zásadní problém, co se týče auta. Vztahy ale krachly kvůli jiným věcem. Nyní mám perfektního partnera, kterého miluju, a doufala jsem, že by nám to mohlo klapat. Jenže pak jsem sedla k němu do auta.

Už podle značky mi mělo být jasné, že miluje auta, rychlou jízdu a sem tam nějaký přestupek. Petr na mě chtěl asi udělat dojem a na našem prvním výletě jel tak, že jsem nevěděla, čeho se mám dřív držet. Některé dámy asi rychlou jízdu milují, mě se chce plakat a mám strach o život. Nechtěla jsem ale vypadat jako hysterka, přece jen jsme spolu byli krátce.

Marie (33): Manžel mi řekl, že jsem houby řidička a papíry mám hodit do popelnice. Pak toho hořce litoval

Vysmál se mi

Když jsme dojeli na místo a já se tvářila zděšeně, kdo ví proč, ještě ho to vzrušilo. Na lesní cestě jsme se pak pomilovali. Alespoň jsem přišla na jiné myšlenky. Petr si asi myslel, že ta jízda byla ideální předehra. Naznačila jsem mu, že to mám ráda pomaleji, a moc jsem ho tím pobavila.

Cestou z výletu jsem si koupila na benzince kávu bez víčka a Petr jel jako milius, abych mu nepolila koženou sedačku. Jenže s kávou asi jezdit pokaždé nebudu. Další víkend jsem se vymluvila na bolest hlavy a pak jsem už musela s pravdou ven. „Já se bojím rychlé jízdy, nesnáším to. Nemám ráda ani kolotoče, je mi pokaždé zle.“

Chvíli na mě koukal dosti překvapeně a pak se rozesmál. Jednoduše se mi smál, a to mě naštvalo. Byla jsem uražená týden, dokud neslíbil, že pojede pomaleji. Jak slíbil, tak udělal. Jel asi o deset kilometrů v hodině pomaleji. Takže na dálnici stosedmdesátkou a na okreskách jsem v zatáčkách měla pocit, že vyjedeme do pole. Nemluvě o tom, že předjíždí na plné čáře a má pocit, že to má všechno zmáknuté.

Monika (52): Jeli jsme si do Prahy koupit oblečení. Po hrůzném zážitku z okruhu se začínám bát na silnicích

Nevěřím mu

Petr je asi dobrý řidič. Jeho manévry působí zkušeně a Petr velmi profesionálně. Trochu se urazil, že mu nevěřím. Já ale nepotřebuji jezdit na výletech se staženým zadkem a vystupovat rozklepaná. Mám už dokonce noční můry. Možnosti jsou tedy dvě a ani jedna nebude snadná.

Buď se s Petrem rozejdu, protože prostě nesnesu jeho způsob jízdy. Anebo si sama udělám řidičák, z čehož mám hrůzu. Moje máma kdysi bourala s celou rodinou a já mám pocit, že jsem zdědila její „schopnosti“. Zkusit bych to ale mohla a do té doby budeme jezdit vlakem. Myslím si ale, že to by Petr nedopustil.

Teodor (48): Dcera za volantem riskovala život kvůli videím na sítě. Sebral jsem jí klíčky a teď je u nás dusno

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].