Jarka (29): Přítel chce, abych si k životu na vesnici pořídila řidičák. K tomu mě nikdy nedonutí

Jarka (29): Přítel chce, abych si k životu na vesnici pořídila řidičák. K tomu mě nikdy nedonutí
Zdroj: Pexels

Když jste ve městě, bez auta se nějak obejdete. Ale na vesnici je auto a řidičský průkaz naprostá nezbytnost. Jarku nutí její přítel, aby si udělala papíry, neboť ji musí všude vozit. A už mu to trochu vadí. Ona odmítá a má k tomu dobrý důvod.

Natálie Volfová
Natálie Volfová 03. 11. 2022 07:00

Jsem spíše městský člověk. Mám ráda hluk města. Ráda si v pátek večer zajdu někam do baru s kamarádkami a dám si skleničku. I přesto jsem se s partnerem Liborem (35) odstěhovala na venkov.

Čekal mě život na vesnici

Přišla jsem vlastně o celý svůj dosavadní život. Ani mi to tolik nevadilo. Libor dostal velmi dobrou pracovní nabídku a já si řekla, že čas, který strávím na vesnici, budu věnovat něčemu produktivnímu. Například psaní knihy. O to se snažím už několik let, ale vždy mi do toho něco vleze.

Teď na to bude vynikající doba, především budu mít klid na soustředění. Takže jsem stěhování přivítala. Objevil se ale jeden háček - nevlastním řidičský průkaz. Nikdy jsem to nepotřebovala, ve městě není tak důležitý. Všude vás odveze autobus nebo tramvaj. Tak k čemu by mi byl? Proč bych za něj utrácela peníze?

Objevil se problém

Na vesnici se ale ukázalo, že to byla velká chyba. Bydlíme tu tři měsíce a z Luboše se stal taxikář. Pokaždé, když si chci vyrazit ven s kamarádkami, musí mě vyzvednout. Jak jinak bych se dostala domů? Podobné to je, když jedeme na návštěvu ke kamarádům či k rodičům.

Libor nesmí pít, protože řídí. Nedávno ho to ale začalo štvát. „Dělat ti šoféra už mě prostě nebaví. Vozím tě na nákupy, za kamarádkami, do práce. Prostě si nevydechnu. Nechtěla by sis taky udělat řidičák? Tady by se ti hodil. Mohli bychom pořídit druhé auto, ať máme každý svoje,” navrhl mi. Já jsem ho ale odmítla. „Nechci si dělat řidičák. Ty moc dobře víš důvod,” řekla jsem.

Řídit prostě nebudu

Velmi závažný důvod, proč nechci řídit, spočívá v tom, že jsem zažila autonehodu. Když mi bylo dvanáct, jela jsem s mámou a mladším bráchou na výlet. Protijedoucí auto se po předjíždění nestihlo zařadit do svého pruhu a smetlo nás. Byl to hrozný zážitek. Mamka se musela dlouho léčit, já s bráchou jsme naštěstí vyvázli jen s lehkými zraněními.

Byla to traumatizující zkušenost a já kvůli ní nechci sednout za volant. Libor o tom ví, vyprávěla jsem mu to už několikrát. Ale i tak mě nutí do řízení. Pokaždé, když mě veze, naléhá na mě, ať dám řízení šanci. Vůbec nechápe, že to zkrátka nikdy neudělám.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články