Adéla (40): Když tchyně zjistila, že mám řidičák, rozhodla se, že ji budu vozit po nákupech

Možná je to ostuda, ale ještě do nedávna jsem neměla řidičský průkaz. Byla jsem odkázána na městskou dopravu a manžela Rudu (42). Až přestěhování z města na vesnici mě donutilo, abych si papíry konečně udělala. Teď toho využívá tchyně Jiřina (68). Udělala si ze mě svého osobního řidiče.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (31): Tchyně mi klade za vinu, že je dcera pořád nemocná. Prý za to mohu já, protože jsem ji nekojila

Ve čtyřiceti jsem si musela udělat řidičský průkaz

Dlouhé roky jsem dokázala fungovat bez řidičského průkazu. Bydleli jsme skoro v centru Prahy, takže jsem neměla pocit, že ho potřebuji. Doprava po městě nikdy nebyla nejlepší, neměla jsem tedy pocit, že o něco přicházím. Byla jsem zvyklá jezdit do práce i z práce tramvají a metrem.

Větší nákupy jsme jezdili dělat společně s manželem. Ten papíry měl a přišlo nám to dostačující. Nebýt toho, že jsme koupili domek na vesnici, zjevně bych do autoškoly nikdy nešla. Jenže z místa, kam jsme se přestěhovali, toho moc nejezdí. Ještě než jsme podepsali kupní smlouvu, bylo rozhodnuto, že si udělám papíry.

Co vám budu povídat. Nadšená jsem z toho nebyla. Kdo by si chtěl ve čtyřiceti dělat řidičák? Neměla jsem ale na výběr, protože bych se jinak do práce nedostala. Dělám směnný provoz a na noční bych se neměla jak dostat. Už před stěhováním jsem začala docházet do autoškoly. Když jsem úspěšně složila všechny zkoušky, šlo se pro auto.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirek (38): Tchyně u nás měla bydlet jen dočasně. Teď se s ní manželka nedokáže rozloučit

Tchyně se ode mě nechává všude vozit

Ze začátku se mnou Ruda často jezdil, protože jsem si nebyla jistá. Větší pocit klidu přišel asi po roce. Už jsem si jela na pohodou do práce a klidně najela i na dálnici. Našla jsem v tom neskutečné zalíbení. Přišla jsem si důležitá, ale také svobodná.

Tchyně Jiřina od nás bydlí asi 10 kilometrů. Když zjistila, že už také řídím, rozjela na mě hru. „Adélko, mě došla mouka. Hodila bys mě do krámu?" volala nedávno. „Jasně, stavím se za hodinu," nabídla jsem se s pocitem, že udělám dobrý skutek. To jsem ale netušila, že Jiřina bude chtít objet všechny krámy v okolí. V autě listovala v letácích a určovala si, kam ještě pojedeme. „Tady mají vajíčka v akci," hnala mě do dalšího krámu.

Celá ta šaráda mě stála 2,5 hodiny času. Když jsem ji vyložila doma, jela jsem rovnou na noční směnu. Za pár dní se to celé opakovalo. Jiřina volala, že by potřebovala do lékárny a vrátit knihy do knihovny. To odpoledne jsem ztratila dokonce 3 hodiny svého času. Jiřina si ze mě udělala poskoka. A blbý je, že neumím říct ne.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (36): Tchyně si přála vnuka. Když jsem řekla, že čekáme holčičku, nestačila jsem se divit

Nechci se nechat zneužívat

Vím, že je už stará a některé věci si sama prostě nezařídí. Jen si říkám, jak to dělala do doby, než jsem ji začala vozit. Ruda mi řekl, že prý takhle zneužívala souseda, který je rád, že má konečně klid. Teď jsem ale otrávená já. Jiřina si přesně hlídá, jak mám směny. A když ví, že mám volno, hned volá a chce někam zavézt.

Nevím, jak jí říct, že mám na starosti i jiné věci, než její nákupy. To, že kupuje blbosti, už je její věc. Manžel mi říká, ať ji ve městě prostě nechám a až bude se vším hotová, ať zavolá, že pro ni někdo přijede. Asi to tak budu muset začít praktikovat, nebo se ujezdím k smrti. Možná to není zase taková výhoda umět řídit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (34): Tušila jsem, že tchyně bude za azyl něco chtít. Ani tak jsem se nestačila divit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.