Jaroslav (62): V noci jsem vezl neznámou ženu na hřbitov, zbyl po ní jen podivný prsten

Jaroslav (62): V noci jsem vezl neznámou ženu na hřbitov, zbyl po ní jen podivný prsten
Zdroj: Freepik

Příběh pana Jaroslava je sice několik let starý, ale v paměti ho uchovává jako živý. Díky povolání taxikáře potkal spoustu zajímavých, ale také podivných lidí. Jednou v noci vezl tajemnou ženu, která si přála jít na hřbitov. Když ji tam chtěl vysadit, zjistil, že už v autě není. Zůstal po ní jen prsten, který si Jaroslav odložil na památku.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 24. 03. 2022 16:00

Když jsem nedávno uklízel věci na půdě, našel jsem něco, co mě donutilo napsat tento příběh. Našel jsem prsten, který u mě v taxíku kdysi nechala jedna podivínka. Pro to, co se tu noc stalo, jsem dodnes nenašel vysvětlení.

V jednu ráno mi na okno auta zaťukala cizí žena

Už jako malý chlapec jsem snil o tom, že chci vozit lidi autem. Tenkrát jsem netušil, že takové povolání vážně existuje. To, že ze mě bude taxikář, bylo jasné i našim. Nadšení nebyli, ale moc toho proti mně nezmohli. V osmnácti jsem si udělal řidičský průkaz a začal jezdit. Bavily mě ty noční jízdy městem.

Poznal jsem nespočet zajímavých lidí. Od známých osobností přes opilce až po podivné existence. Je ale jeden člověk, který mi navždy utkvěl v paměti. Byla jedna ráno a já jsem stál na svém stanovišti. Nikde ani noha, byla to dlouhá nezáživná šichta. Ale jen do chvíle, kdy mi na okénko zaťukala ta žena.

Pořádně jsem jí neviděl do tváře, byla celá zahalená. Na hlavě měla klobouk obří velikosti. „Kam to bude, mladá dámo?" zeptal jsem se. Usedla na zadní sedačky a tajuplně pronesla. „Na hřbitov." V hlavě se mi honilo, kdo potřebuje v jednu ráno na hřbitov? Nesebral jsem ale odvahu, abych se jí zeptal, proč zrovna tam.

Žena chtěla zavézt na hřbitov

Mlčky jsme se vydali směrem na hřbitov. Vzhledem k tomu, že jsem typ upovídaného muže, chtěl jsem rozjet nějaký rozhovor. „A co vlastně děláte takhle sama v noci?" zkusil jsem to. Zezadu ale nepřišla žádná odpověď. Mlčky se dívala z okna auta a nereagovala. Pozorně jsem si ji přes zpětné zrcátko prohlížel. Byla totiž víc než zvláštní.

Když jsme přijeli na hřbitov, zaparkoval jsem u brány a otočil se dozadu. Žena tam ale nebyla. Jako hlupák jsem vylezl z auta a prohledával zadní sedačky. „Kde jste?" zvolal jsem. Ticho, hrobové ticho. Užasle jsem stál u otevřeného auta, rozhlížel se na všechny strany. Snažil jsem se pochopit, co se stalo. Vždyť jsem nikde nestavěl, kam se poděla?

Žena zmizela, nechala po sobě jen prsten

Vlezl jsem do auta a šátral po sedačkách, jestli po ní něco nezůstalo. Pak jsem prsty nahmatal malý předmet. Vzal jsem ho do ruky a pod pouliční lampou si to prohlížel. Byl to mohutný prsten s černým kamenem. Myslím, že patřil právě té dámě. Prošel jsem auto kolem dokola, ale žena nikde. Bylo to tak zvláštní. Sám jsem v danou chvíli pochyboval o svém zdravém rozumu.

Usedl jsem do auta a vrátil se zpět do města. Dodnes nevím, co si o tom mám myslet. Byla ta žena živá, mrtvá, nebo výplod mé fantazie? Dlouho jsem nad tím přemýšlel a vím jedno. V mém autě určitě seděla. Prsten jsem si schoval, abych na tuto příhodu nezapomněl. Když to dnes vyprávím vnoučatům, s pusou dokořán na mě koukají a myslí si, že to byl duch. I když na takové věci zrovna nevěřím, musím jim dát za pravdu.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka

Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka

Související články

Další články