Tadeáš (29): Během noční bojovky jsem málem přišel o život. Zapomněl jsem na varovný příběh

Kdysi jsem jezdil na tábory jako pomocná síla. Byly to krásné časy, protože jsem byl pořád mezi dětmi, které mám tak rád. Pamatuji si na jeden turnus, kdy se stalo něco, co je sice strašidelné, ale současně velmi zajímavé. Snad vám to přijde po přečtení také tak.

Mohlo by Vás zajímat:

Renáta (33): Dcera našla v lese dřevěnou sošku. Jak jsme si ji vzaly domů, něco se změnilo

Na konci bojovky jsem čekal v rozpadlé pevnosti

Vždycky se jezdilo na týden. Tentokrát jsme zamířili do chatek v jednom zastrčeném jihočeském kempu. Týden se měl nést ve znamení zážitků, společenských her a sportovních aktivit. Ke konci pobytu se každoročně pořádala noční bojovka.

Vzhledem k tomu, že mám tuto zábavu rád, rozhodl jsem se, že si vezmu na starost její organizaci. Bojovka neměla být delší než dvacet minut. Vedl jsem ji přes potok, skrz les, na jehož konci byla stará rozpadla stavba. Těžko říct, co to vlastně bylo. Vypadalo to jako malá pevnost. Tam se nacházel poslední úkol celé bojovky.

Rád si o místě, kam jdu poprvé, něco přečtu. Vypátral jsem na internetu, že v té pevnosti před dávnými lety někdo zemřel. Upadl na osmém schodu, sklouzl po mokrém povrchu a na třetím schodu si zlomil vaz. Dal jsem tedy poslední praporek pod ty schody.

Mohlo by Vás zajímat:

Emílie (26): Řečem o bábě, která straší v lese, jsem se smála. Dokud jsem na ni nenarazila

K pevnosti se pojila strašidelná historka

S ostatními vedoucími jsme se rozmístili po celé délce trati. Já čekal právě v té pevnosti. Musím uznat, že to místo bylo ve tmě ještě strašidelnější. Děcka, která ke mně došla, mě neviděla, byl jsem maskovaný. Když přicházela předposlední skupina, jednoho chlapce napadlo, že po těch schodech vyjde nahoru.

Já v tu chvíli dostal strach. Na pár vteřin jsem zahlédl sekvenci obrazu, že pokud ten kluk vyjde nahoru, upadne a zemře. ,,Jdi pryč,“ zařval jsem. Skupina se zalekla, vzala nohy na ramena a zmizela. Já už čekal jen na poslední loudaly. Začínal jsem se těšit, až to strašidelné místo opustím.

Skupinka podezřele dlouho nešla, tak jsem vylezl z úkrytu a šel se podívat, kde jsou. Narazil jsem na ně v půli cesty. Když jsem se běžel znovu schovat, už jsem to nestíhal. Nechtěl jsem, aby mě viděli, tak jsem vyběhl po schodech. Když jsem se dostal nahoru, zavrávoral jsem a upadl. Kutálel jsem se dolů. Zůstal jsem ležet na třetím schodu, přesně tak, jako nebožtík přede mnou.

Mohlo by Vás zajímat:

Radana (27): V lese mě pronásledoval neznámý tvor. Věřím, že kdybych neutekla, jsem dnes mrtvá

Málem jsem na tom místě zemřel

Ležel jsem i ve stejné poloze. Nemohl jsem se pohnout. V tu chvíli jsem zahlédl obraz z minulosti. Vystoupil jsem ze svého těla a na to, co leží na schodech, jsem se díval z výšky. Vedle mého nehybného těla leželo ještě jedno. Bylo to muž, který na místě kdysi zahynul. I ve svém stavu jsem dostal strach, že mě čeká stejný osud.

Nebýt té skupinky, na kterou jsem čekal, zjevně bych tam zemřel. Dodnes mám husí kůži z toho, co jsem viděl, a ještě víc z toho, co jsem cítil. Tělem mi procházela neskutečná bolest, která ale jako by nebyla moje. Patřila tomu muži. Nakonec jsem vyvázl s lehkým otřesem mozku a pohmožděnou páteří. Toto místo příště vynechám, protože se k němu váže víc než jen minulost.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (24): Už věřím na duchy. Může za to zkrvavená postava, kterou jsem zahlédla v lese u Mukařova

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.