Hynek (27): Vyvolal jsem ducha zemřelého dědy. Dost mě znepokojilo, co mi řekl

Děda Tonda byl jako můj otec, kterého jsem nikdy nepoznal. Byl jsem na něm doslova závislý. Neudělal jsem žádné rozhodnutí, dokud jsem se s ním neporadil. Byl to můj životní i duchovní rádce. Když zemřel, došlo mi, že už nic nebude jako dřív.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (22): Zdánlivě nevinné vyvolávání duchů stálo kamarádku život. Na něco podstatného jsme totiž zapomněly

Podařilo se mi vyvolat dědova ducha

S jeho definitivním odchodem jsem se ale nehodlal smířit. Moc dobře jsem věděl, že se lze s mrtvými spojit. Je jen na nás, jakou formu si k tomu zvolíme. Já se rozhodl, že se pokusím ducha svého dědečka vyvolat. Vzhledem k tomu, že jeho starý domeček byl po ukončení dědického řízení můj, chtěl jsem to udělat tam.

Neměl jsem v plánu z domu něco vyhazovat nebo cokoliv měnit. Pro vyvolání ducha bylo dědovo domácí prostředí naprosto ideální. Nechtěl jsem od něj nic konkrétního, jen se zeptat, jak se má a možná trochu poradit s novou přítelkyní. Duchy jsem naposledy vyvolával jako puberťák, ale i tak jsem si pamatoval, jak na to.

Rozložil jsem desku pro vyvolávání duchů a zapálil dostatek svíček. Prováděl jsem to u něj v ložnici, protože tu měl ze všeho nejraději. Několikrát po sobě jsem zopakoval: ,,Duchu mého dědečka, vyvolávám tě.“ Opakoval jsem to tak dlouho, dokud se nezačalo něco dít. Jako první zhasly tři svíčky vedle sebe, ale záhy se znovu rozhořely.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (23): Od chvíle, kdy jsem vyvolávala ducha mrtvé tetičky, se mi doma dějí divné věci

Požádal mě, abych ho nechal být

,,Jsi tady,“ pronesl jsem klidně. ,,Jak se máš, dědo?“ pokusil jsem se o normální rozhovor. Na desce k vyvolávání duchů se postupně začala hýbat sklenička, která pomocí písmen tvořila větu. Když jsem si to poskládal, vyšlo z toho NECH MĚ BÝT. Dost mě to zaskočilo. ,,Proč tě mám nechat být? Stýská se mi po tobě,“ odvětil jsem.

Nepřišla žádná odpověď. Pouze mi začala být zima na nohy a třásly se mi ruce. ,,Dědo? Proč mě od sebe odháníš?“ zeptal jsem se zmateně. Sklenička na desce se ani nehnula. Jen se otevřela okna. Chvíli tak zůstala, než se prudce zabouchla. Lekl jsem se, protože to dědovi nebylo podobné.

Průvan z oken sfoukl všechny svíčky. Musel jsem je znovu zapálit. ,,Tak ty si se mnou budeš hrát, jo?“ rozzlobil jsem se a chtěl dosáhnout svého. ,,Dědo, co si myslíš o mé nové přítelkyni Soně?“ otázal jsem se a v pokoji nastalo hrobové ticho. Místo odpovědi spadla na zem váza a robila se na desítky kousků. ,,Tomu nerozumím,“ zakroutila jsem hlavou.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (24): Po smrti babičky jsme se pokusili vyvolat jejího ducha. Od té doby se v domě dějí zvláštní věci

Musím jeho přání respektovat

Zkusil jsem se ještě zeptat, zda se potkal s mým otcem. V reakci na to spadla fotografie z nočního stolku. ,,Dobře, vyhrál jsi,“ rezignoval jsem a rozhodl se seanci zrušit. Cítil jsem se dost unavený, takže jsem u dědy nakonec přenocoval. Nešlo zrovna o klidné spaní. Celou noc mi byla zima. Navíc se mi zdálo o dědovi. Přišel za mnou a povídá: ,,Musíš mě už nechat být. Je čas, aby ses konečně rozhodoval sám.“

Ve snu mě opakovaně prosil, abych se ho už nikdy nepokoušel vyvolávat. I když se mi jeho přání příčí, musím to respektovat. Má k tomu zcela jistě nějaký důvod. I tak na něj budu vzpomínat jen v dobrém.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Robert (22): Kamarád chtěl vyvolat ducha našeho oblíbeného zpěváka. Bohužel to nebyl nejlepší nápad

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.