Josefína (32): Dceři se pořád dokola zdá jeden děsivý sen. Jak jsem zjistila, není v tom sama

Bude to rok, co jsem se s dcerou po rozvodu přestěhovala do paneláku. Nemohla jsem si dovolit žádný luxus. Dům zvenku vypadá víc než strašidelně. Chodby jsou zatuchlé a chladné. V bytě už je to lepší, ale dobře se tam necítíme ani jedna.

Mohlo by Vás zajímat:

Kryštof (58): Hodiny v bytě se nezastavily jen tak náhodou. Chtěly mi dát znamení

Dceři se v pokoji zdají strašidelné sny

I když jsme si byt snažily zútulnit, pořád tomu něco chybí. Možná ten pocit domova. Přesvědčovala jsem sama sebe, že jde jen o to si zvyknout. Bára měla svůj vlastní pokoj hned vedle mé ložnice. První noci toho moc nenaspala. Pořád se mlela a budila. Několikrát v noci přišla a spala se mnou.

Jednou se mi svěřila, že má v pokoji divné sny. ,,Zdá se mi o nějaké ženě. Chodí po pokoji a vyplazuje na mě jazyk. Jde z ní strach,“ vyprávěla mi Bára. ,,Kolem krku má omotaného hada. Často mi ho pouští do postele, proto se budím,“ pokračovala. Musela jsem uznat, že i mě by takový sen děsil.

Zvláštní bylo, že když spala u mě v ložnici, takové sny neměla. Možná díky tomu, že mě vedle sebe cítila. V pokoji se ale její noční můry stále opakovaly. Někdy křičela ze spaní, jindy brečela. Volala o pomoc a prosila, aby ji žena nezabíjela. Děsilo mě to. Několikrát jsem k ní v noci šla, abych ji vzbudila. Jednou jsem dokonce měla pocit, že i já vidím na zemi hada.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (18): V domě s námi žil duch malé holčičky. Musela jsem jí pomoci najít klid

Sousedčině dceři se zdá úplně totéž

Neměla jsem se moc komu svěřit. Zůstaly jsme s Barčou samy. Jedno nedělní odpoledne jsem chtěla upéct bábovku. Zjistila jsem, že nemám vajíčka. Napadlo mě, že bych šla poprosit sousedku, která mi od pohledu přišla velmi sympatická. Bára šla se mnou. ,,Dobrý den, půjčila byste mi dvě vajíčka?“ požádala jsem sousedku.

,,Pojďte dál,“ usmála se žena. Z jednoho pokoje vyběhla podle všeho stejně stará holčička, jako je Bára. ,,Ahoj, já jsem Káťa, budeme si hrát?“ vybídla Báru. ,,Tak já vám uvařím čaj, než si holky pohrají, co říkáte?“ navrhla sousedka a já souhlasila. Žena se mi představila jako Vlasta. ,,Jak se vám tady líbí?“ zeptala se. ,,Jde to. Akorát dcera si pořád zvyká,“ podotkla jsem.

,,Nelíbí se jí tady. Potřebuje čas,“ ozřejmila jsem a napila se čaje. ,,Má ošklivé sny, které ji děsí. To se jí nikdy předtím nestalo,“ postěžovala jsem si. ,,To je jako naše Káťa. Té se pořád zdá, že za ní chodí nějaká hadí žena. Prý ji chce zabít,“ podotkla Vlasta. ,,Aha, to je zvláštní. Báře se totiž zdá to samé. Budí se strachy,“ odvětila jsem a sousedka se na mě významně podívala.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (25): Moje sestra žije v domě, kde podle všeho straší, co mě překvapilo ještě víc, je, že jí to nevadí

Musíme tu záhadu rozluštit

Rovnou jsem jí řekla, že když spí Bára u mě v pokoji, je všechno v pohodě. ,,Tak to je navlas stejné, jako u nás,“ mrkla na mě. ,,Kde má Káťa pokoj?“ zajímala jsem se. ,,Tamhle naproti toaletě,“ ukázala prstem na dveře. Na chvíli jsem se zamyslela a uvědomila si, že má pokoj přímo pod pokojem mé dcery.

,,Nepřijde vám to divné? Dvě naprosto cizí holky a mají stejně děsivé sny?“ vyřkla jsem otázku. ,,Teď, jak to říkáte, tak už si nemyslím, že je to jen Katčina fantazie,“ poznamenala Vlasta a společně jsme začaly pátrat po historii domu. Jenže jsme na nic nepřišly. Holky nám nezávisle na sobě převyprávěly své sny. Shodovaly se do detailů. S Vlastou se z nás mezitím staly kamarádky, které se snaží tu podivnou záhadu rozluštit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (35): V bytě po prarodičích jsem nebyla sama. Věřím, že jejich duše tam stále žijí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.