Facebook
Instagram
Ač se Ondřejovi pořád dokola zdál stejný sen, nevěnoval mu pozornost. Vždycky se v něm odehrávala dopravní nehoda, v jejímž důsledku řidič druhého vozu ochrnul. Pak se jednoho dne k Ondřejově hrůze jeho sen začal naplňovat.
Nemohl jsem se dočkat dne, kdy získám řidičský průkaz a budu se jako ten největší frajer prohánět ulicemi. Na auto jsem si šetřil od první brigády, tedy někdy od patnácti let. Netoužil jsem po ničem jiném.
Zdálo se mi, že kamarád ochrne v důsledku autonehody
K osmnáctým narozeninám mi rodiče zaplatili autoškolu. Dost mi to usnadnilo situaci, protože peníze, které jsem za ni ušetřil, jsem mohl investovat do budoucího auta. Jako na potvoru jsem skládal všechny zkoušky nadvakrát. Většina mých kamarádů už se proháněla silnicemi a já pořád jen čekal.
Týden před zkouškami přišel ten sen poprvé. Projížděl jsem naší ulicí, když jsem na jejím konci zahlédl Robertův vůz, jak jede vysokou rychlostí a na poslední chvíli vybírá zatáčku. V tom snu jsem šlápl na plyn, snažil se ho dohonit a ukázat mu, jaký jsem borec. Manévr mi ale bohužel nevyšel. On se totiž Robert v nepřehledné zatáčce otáčel, čehož jsem si nevšiml, a tvrdě jsem do něj narazil.
Oba jsme sice přežili, ale Robert zůstal ochrnutý. Probudil jsem se celý zpocený a rozrušený. Rychle jsem sen vypustil z hlavy a žil realitou. Chtěl jsem mít čistou hlavu na přípravu pro úspěšné dokončení řidičské zkoušky.
Sen se mi stále vracel, jako by mě chtěl varovat
Díky bohu to dopadlo dobře a já držel v ruce zbrusu nový řidičský průkaz. Rodiče pro mě měli překvapení v podobě poloviny peněz na mé vysněné auto. Pak už zbývalo jen dojít pro vůz. Nasedl jsem do červeného mazlíka a vyrazil na první jízdu. Vezl jsem rodiče, takže jsem se nemohl pořádně vyřádit.
Ten den se mi ten sen zdál podruhé. Měl zcela stejný scénář. Nikdy jsem tomu, co se mi v noci zdálo, nevěnoval pozornost. Neudělal jsem to ani tentokrát. Během dalších tří měsíců se sen opakoval ještě asi pětkrát. Pak přišel večer, kdy mě mamka poprosila, jestli bych nezajel pro něco ke známé. Byl jsem za takový úkol rád. Sedl jsem za volant, pustil si oblíbenou hudbu a vyrazil do tmy.
Ujížděl jsem naší ulicí, když jsem spatřil Roberta, jak si to kamsi žene nepovolenou rychlostí. Probudil se ve mně dravec. Dupnul jsem na plyn a snažil se ho dohonit.
Sen mě zachránil před osudnou kolizí
Chyběla jedna zatáčka a měl bych ho. Řítil jsem se z kopce a pár metrů před sebou jsem viděl, jak se Robert otáčí. Pak mi to došlo. ,,Panebože, to už jsem přece někde viděl! To je jako v tom snu!“ vykřikl jsem a okamžitě dupnul na brzdu. Bylo mi ovšem jasné, že to nemám šanci ubrzdit.
Nemohl jsem ale dopustit, aby došlo k nárazu. Znamenalo by to, že pokud sen mluvil pravdu, Robert ochrne. Strhnul jsem volant a letěl do pole. Když se auto zastavilo, vyběhl jsem ven. Byl jsem sice potlučený a vyděšený, ale musel jsem se přesvědčit, že je Robert v pořádku. ,,Jsi celej, kámo?“ doběhl jsem k němu. ,,Vole, málem jsme se srazili. To by neskončilo dobře,“ oddechl si a samou radostí, že žije, mě objal. Ten sen se mi nezdál pro nic za nic…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
