Kateřina (25): Sousedka mě pořád pronásleduje, v porodnici i na dětském hřišti

S Amálií (26) jsme se potkaly na kontrole cukru v těhotenství. Během zdlouhavého vyšetření jsme se zapovídaly a brzy jsme zjistily, ze pocházíme ze stejné vesnice a bydlíme vlastně jen pár metru od sebe. Byla jsem nadšena představou, že mám novou kamarádku, která bydlí hned vedle a až nastane čas, budou si naše děti moct spolu hrát.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (31): Kamarádky říkaly, že je mateřská dovolená krásná. Já ale zažívám peklo, ze kterého není uniku

Kamarádka mě doslova pronásleduje

Amálie mě ale brzy vyvedla z euforie. Po několika dnech od seznámení zazvonila u našich dveří a já ji radostně pozvala dál. Ovšem z mnou očekávané krátké dopolední návštěvy se stala návštěva odpolední a nebýt příjezdu manžela ve večerních hodinách, tak snad u nás i nocuje.

Během tohoto zdlouhavého dne jsem se dozvěděla asi všechno o její rodině, jejich zdravotním stavu a dalších, pro mě dost intimních věcech. Nejsem žádná puritánka, ale věci, které mi sdělila po dvou setkáních, jsem neřekla ani mé nejlepší kamarádce, se kterou se znám už 20 let. Byla jsem v šoku.

Jejím odchodem to však neskončilo. Nebyla pryč ani 10 minut a už mi od ní začaly chodit zprávy. Podobné návštěvy se opakovaly ještě několikrát. Domů už jsem ji nezvala. Vždy si počkala, když jsem vyšla na zahradu nebo na procházku. Pomalu mi začaly docházet nápady, jak se Amálie zbavit. K tomu se se blížil termín našich porodů a ano, uhodli jste správně, termíny jsme měly stejné. Jen s rozdílem dvou dnů. Dožadovala se i bližších informací ohledně výběru porodnice. Přiznám se, že představa, že budeme rodit ve stejné porodnici, a nedej bože budeme i na stejném pokoji, mě děsila. Donutilo mě to i ke změně porodnice na poslední chvíli.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (45): Po tragickém porodu se stalo něco zvláštního. Kdosi si přišel pro duše dvojčat

Už nevím, co mám dělat

Pak přišel tolik očekávaný den. Odjeli jsme do porodnice a narodil se nám zdravý chlapeček. Nadšení bylo obrovské, protože jsme do poslední chvíle nevěděli, koho nosím pod srdcem. Jaké však bylo překvapení, když se nadšený manžel vrátil domů a po chvílí se ve dveřích objevil Amáliin tchán, který se dožadoval vysvětlení, proč nejsem v porodnici, ve které jsem měla původně být. Že Amálie už to má také za sebou a v cele budově o mně nikdo nic neví. Manžel naštěstí reagoval pohotově, nebo spíše šokovaně, a bez jediného slova mu zabouchl dveře před nosem.

Asi každá maminka se těší, až bude se svým drobečkem doma. Bude si užívat jeho přítomnost a sbližovat se s ním. Bohužel u nás tento klid narušovala každodenní Amáliina korespondence, stále mi psala co a jak dělá s malou, co zrovna cítí a co by mi doporučovala. Byla doslova šílená. Několikrát denně mi posílala zprávy o různých nemocech dětí, o očkováni a odkazy na různé techniky výchovy. Brzy jsem si ji zablokovala na sociálních sítích, ale jakmile skončilo šestinedělí, mela jsem ji před dveřmi zas. To už, značně rozladěná, jsem jí zabouchla dveře před nosem.

Od té doby to tak vlastně dělám neustále. Velice mě mrzí, že na hřišti to udělat nejde. A (ne)překvapivě i na procházky chodíme stejně, a to střídám časy, kdy vyrazím ven. Že by náhoda?!?

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (32): Přítel mě po rozchodu pronásleduje. Musela jsem zvolit krajní řešení, abych se ho zbavila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.