Facebook
Instagram
Simona si mateřskou dovolenou představovala jinak. Kamarádky vždy vyprávěly, jaká je to pohoda. Ona jejich názor nesdílí. Nic nestíhá, doma má nepořádek a už se nemůže dočkat, až se vrátí do práce.
Jaké je to být na mateřské, jsem slýchávala jen od kamarádek. Většina z nich si čas strávený s dětmi chválila. Já jsem doma chvíli a už z toho mám stavy úzkosti. Přijdu si nedoceněná, unavená a zcela nepotřebná pro okolní svět.
Měla jsem zkreslené představy o mateřské
Všechno začalo velmi slibně. S Mirkem (35) jsme se seznámili před osmi lety. Byl to kluk do nepohody. Což vlastně platí dodnes. Všechno bral s nadhledem a problémy řešil s klidnou hlavou. Měla jsem se od něj co učit. Já byla jeho opakem. Horká hlava, stresař, který se hned hroutí. Po jeho boku jsem se zklidnila.
Ve chvíli, kdy jsme měli zajištěné vlastní bydlení, jsme se rozhodli založit rodinu. Mirek si děti moc přál. I když se moje pomyslné biologické hodiny ještě nerozezvonily, dítě jsem také chtěla. Jaké to je být na mateřské, jsem věděla jen od svých kamarádek. Z pěti holek si to čtyři chválily. Hanka dokonce říkávala, že se jí ani nechce zpět do práce.
Vše popisovala jako skvělý čas, který náležitě využila jak pro sebe, tak pro péči o dítě. ,,My jsme pořád někde venku. Jedeme na kola nebo na celý den na koupaliště. Mám čas na domácnost i na sebe,“ říkávala často. Podle jejích slov byla mateřská vážně dovolená. Moje počáteční obavy se proto vytratily.
Tvrdě jsem narazila
Horko těžko se mi opouštěla vedoucí pozice v naší firmě. Dostala jsem se tak vysoko, jak jsem si přála. Mirek mě uklidňoval, že se po mateřské na místo určitě vrátím. Všechno se zdálo být tak jednoduché, že jsem se na mateřství začala i těšit. Těhotenství bylo vážně krásné období. Nic mi nebylo, fungovala jsem normálně do osmého měsíce.
Porod už tak hladce neprobíhal. Dlouhé hodiny jsem cítila jen bolest. Po narození syna Matyáše jsem byla plná očekávání. Jenže už příchod z porodnice mi naznačil, že to nebude vůbec lehké. Nestihla jsem ani vybalit tašku a už jsem musela jít kojit. Dvacet minut mi syn visel na zádech, než si vůbec říhl. Nestihla jsem ani naplnit pračku a už brečel.
Další dvě hodiny jsem ho měla v náručí. ,,To nám to tedy pěkně začíná,“ pronesla jsem zoufale. Celé šestinedělí jsem nevěděla, kde mi hlava stojí. Chvílemi mě zlobil nedostatek mléka. Maty měl dost často koliky, takže o tom, že se v noci vyspím, jsem si mohla nechat jen zdát. Doma se kupil nepořádek a moje nervozita rostla závratnou rychlost.
Těším se zpátky do práce
První půlrok mám v mlze. Vidím jen mléko, pleny a dětský pláč. Jak syn pořád plakal, vyřval si kýlu. Takže jsme museli co tři měsíce na kontrolu. Mirek se doma sice zapojoval, ale i tak jsem měla pocit, že nic nezvládám. Všichni říkali: ,,Počkej, až se začne malý plazit. Už ho nebude bolet bříško a bude to dobré.“ Taková lež. Sotva se začal plazit a posléze chodit, už jsem nestíhala vůbec nic.
Vypravit se někam ven bylo nad moje síly. Venku jsem ho pořád jen naháněla. Domů jsem se vracela do nepořádku. Nestíhám nic. Žádná kafíčka s kamarádkami. Jsem podrážděná, unavená. Přijdu si neschopná a nemožná. Mám vztek na sebe i na Mirka. Nemohu se dočkat dne, kdy usednu na kancelářskou židli a tuhle dřinu s dítětem budu mít za sebou. Druhé už určitě nechci.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
