Facebook
Instagram
Laura si musela dlouhé roky počkat na první dítě. Z nějakého důvodu se jí s manželem nedařilo počít. Po narození syna věděli, že chtějí ještě jedno mimi. Laura ale ani tentokrát nemohla přijít do jiného stavu.
Ctirad byl mým jediným mužem v životě. Začali jsme spolu chodit v mých sedmnácti letech. Stal se mojí osudovou láskou. Přála bych každému najít k sobě toho správného partnera. Náš život byl šťastný a spokojený.
Ke štěstí nám chybělo už jen dítě
Po studiích jsme se vzali. Cestovali jsme na místa, o kterých jsme snili. Když nás to dostatečně naplnilo, usadili jsme se. Pořídili jsme si menší domeček, který jsme roky opravovali. Šťastnými nás dělala i naše práce. Ctirad byl finančním poradcem a já se živila jako grafická designérka. Po letech společného soužití jsem zatoužila po dětech.
Ctirad to měl stejně. Vysadila jsem antikoncepci a nemohla se dočkat dne, kdy spatřím na těhotenském testu dvě čárky. Trvalo to téměř dva roky. Během toho jsme oba absolvovali různá vyšetření. Žena je v takové situaci zoufalá a vinu dává především sobě. U nás tomu nebylo jinak.
Už se mě zmocňoval pocit, že jsem jako žena selhala. Nakonec jsem po dlouhém snažení otěhotněla a svět byl zase růžový. Ctirad mi byl po celou dobu oporou. Ani na minutu o mně nepochyboval. Na svět jsem přivedla krásného syna. Samík byl zdravý klučík, který se měl čile k světu. S manželem jsme věděli, že chceme ještě jedno dítě.
Začali jsme se snažit o druhé dítě
Když byl Samovi rok a půl, znovu jsme se vrhli na snažení. Už předem jsem si nechala udělat všechna vyšetření, abych si ušetřila nervy a strach, že to nepůjde. Podle slov své gynekoložky jsem byla na další dítě připravená. O to víc mě trápilo, když ani po dvou letech snažení dítě nepřicházelo.
Manžel se opět ukázal jako opravdový muž. Stál při mně. Dokola mi opakoval: ,,Kladeš na sebe vysoké nároky. Možná se na to tak neupínej a ono to přijde samo. Máme krásného syna. Věřím, že k němu přibude ještě sestřička,“ snažil se mě rozveselit. Nepřipouštěl si, že by to nevyšlo. Jenom díky němu jsem neztrácela naději.
Žádné hádky nebo manželská krize se kvůli tomu nekonaly. Po skoro třech letech jsem se dočkala. Byla jsem znovu těhotná. Slovy nedokážu popsat, jaký pocit štěstí mě zalil. Těhotenství sice nebylo stejně klidné jako se synem, ale to se někdy stává. I tak jsem byla plná pozitivní energie.
Zamlklé těhotenství mě uvrhlo do deprese
To se změnilo v devátém týdnu, kdy mi lékařka oznámila, že miminku netluče srdíčko. Dodala, že v raném stádiu těhotenství se to občas stává. Další prohlídka mě čekala za pár dnů. Byly to neskutečně dlouhé dny, kdy jsem nevěděla, co se bude dít. Na miminko jsem pořád mluvila a doufala, že to byla jen chyba přístroje.
Na další kontrolu jsem šla s obrovským strachem. Byl oprávněný. Prodělala jsem zamlklé těhotenství. V ordinaci jsem se zhroutila. Ctirad pro mě musel dojet a vzít mě domů. Propadla jsem zoufalství a neskutečné nenávisti vůči sobě samé. Považovala jsem to za své selhání. ,,Co jsem to za ženu, když nedokážu dát život dalšímu dítěti?“ mučila jsem se otázkami.
Ctirad mě v tom nenechal. Docházel se mnou do poradny, protože jsem propadla do depresí. Dlouho jsem se bála starat i o syna. Měla jsem pocit, že jsem špatná matka i pro něj. Krize trvala déle než rok. Bojím se dalšího snažení o dítěte. Proto Samík zůstane jedináčkem. Další takové zklamání už bych nepřežila.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
