Facebook
Instagram
Lenka přišla před dvaceti lety o matku. Během té doby stále doufala, že jí matka dá alespoň náznakem najevo, že je pořád na blízku. Až když začala mít Lenka doma problémy se synem a manželem, matka vyslyšela její prosbu o pomoc. Díky jejímu hlasu nakonec Lenka krizi doma ustála.
Moje matka zemřela před dvaceti lety. Byla ve špatnou chvíli na špatném místě. Srazilo ji auto, řidič byl pod vlivem alkoholu.
Po smrti nikdy nepřišla
Mně v té době bylo čtyřiadvacet. I dospělý člověk ale smutní, když mu odejde blízká osoba. S matkou jsme měly skvělý vztah. Vždycky mě ve všem podporovala, rozvíjela moje schopnosti, o kterých jsem sama pochybovala. Nejvíc mě na celé situaci mrzí to, že jsem se s ní nestihla ani rozloučit. Bylo to tak rychlé a nečekané.
Už tenkrát jsem bydlela asi čtyřicet kilometrů od ní. Těsně po její smrti jsem za ní na hřbitov jezdila docela často. Byla to necelá hodina jízdy autem, u hrobu jsem seděla i dvě hodiny. Trvalo mi, než jsem se naučila rozmlouvat s někým, koho nevidím.
Po pár letech mi bylo líto, že za mnou matka nikdy nepřišla. Znám hodně příběhů, kdy se člověk, co zemřel, vrátil za těmi, které miloval. Dokonce i moje velmi dobrá kamarádka má takovou zkušenost. Začala jsem skoro přemýšlet nad tím, že naše pouto asi nebylo tak silné, jak jsem si myslela. Stačilo by mi jen malé znamení, že je mi na blízku.
Rozpadala se mi rodina
Po těch letech už jsem v nějaké spojení přestala doufat. Na hrob jsem matce jezdila jednou za dva měsíce. Skoro dvacet let od její smrti mi pomohlo se s tou ztrátou vyrovnat. Navíc jsem musela řešit vlastní starosti. Náš syn Tonda (19) začal v něčem létat. Lhal, kudy chodil, doma se nám začaly ztrácet peníze. Dokonce přišel o práci.
My jsme si s manželem Jirkou nevěděli rady. Tonda už byl plnoletý a za svoje činy nesl zodpovědnost. Já jsem se mu ale snažila pomoci, což se stalo důvodem hádek mezi mnou a Jirkou. Hlídala jsem Tondu pomalu na každém kroku, jinak mu hrozil kriminál. Jenže mi unikalo, že si manžel začal žít život někde jinde.
Cítila jsem se na pokraji sil. Bylo mi jasné, že to neskončí dobře. Jednou, když už jsem si myslela, že další hádku neustojím, jsem zalezla do kouta a nahlas jsem promluvila k matce: „Mami, prosím, pokud tam někde jsi, pomoz mi. Poraď mi, co mám dělat.“ Nečekala jsem nic, jen jsem vznesla prosbu k osobě, která mi tolik chyběla.
Matčin hlas
V tichu, kdy jsem jen vnímala doslova vibrující nervy, jako bych z dálky zaslechla: „Leničko, Leničko, neboj se, to zvládneš.“ „Mami? Jsi to ty?“ zeptala jsem se. „Tonda musí na léčení, jiná možnost není. Manželství už nezachráníš, protože Jirka tě nemiluje. Postarej se o Tondu,“ pronesla maminka velmi jemným hlasem. Pak už jsem cítila jen velmi studený vánek kolem hlavy. Vstala jsem plná odhodlání, že to dokážu.
Tondu jsem nakonec donutila k léčbě, protože se ukázalo, že za mými zády dělá nekalosti. Manžel požádal o rozvod se slovy, že už mě nemiluje a na syna nemá nervy. Za měsíc Tonda končí léčbu a já věřím v to, že se náprava povedla. Nebýt hlasu mé maminky, možná bych celou situaci neustála. Přišla, až když jsem ji vážně potřebovala. Funguje to dodnes, když mám nějaký závažný problém.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
