Facebook
Instagram
Když se Lucie bavila se svým partnerem o dětech, prohlásila, že v této době by měl děti jen blázen. Jako na potvoru ale otěhotněla a teď stojí před nelehkým rozhodnutím.
Asi tak před čtyřmi lety jsem si myslela, že jsem připravená na miminko, ale tehdejší přítel se se mnou rozešel a já se věnovala práci a na dítě jsem rychle zapomněla.
Mám skvělého partnera
Potom jsem poznala Radka a jsme spolu doteď. Je to skvělý chlap, i když má své mouchy, ale to já také. Máme rádi stejné věci, kolikrát mi přijde, že jsme jak dvojčata. Jediné, v čem jsme se teď neshodli, je naše budoucnost. Ačkoliv jsem předtím děti chtěla, teď už na to nemám pomyšlení.
Nedovedu si to představit
Celý rok byl tak náročný, že když se mě Radek zeptal, kdy už začneme pracovat na miminku, plácla jsem se do čela, jestli si ze mě nedělá srandu. „Jenom blázen by měl v této době děti!“ řekla jsem. Koronavirus a s ním spojený nouzový stav se nás hodně dotkl. Radek, který vedl svoji hospodu, je na mizině a všechno lepíme z mého platu. Od státu se zatím ničeho nedočkal a několikrát přemýšlel, že hospodu zavře navždy. Doba je nejistá, dětem se zavírají a zase otevírají školy, dojít si na vyšetření je skoro nemožné, protože se všude řeší covid, a představa, že do toho porodím dítě, je příšerná.
Zrovna nedávno jsem viděla jednu rodinu, jak šli přede mnou do obchodu. Maminka, tatínek a miminko ve vajíčku. Ochranka je upozornila, že musí mít každý jeden vozík, a paní se na místě div nerozbrečela. Pak se nad miminkem skláněla a já si říkala, že ten chudáček vidí jen obličej zahalený v roušce.
Nevím, jak se rozhodnout
A nejde jenom o to, celou dobu to sleduji a ekonomicky se podle mě řítíme do propasti. Když jen my dva máme problém všechno měsíčně ustát, co potom s miminkem, které také stojí peníze? Nemám ráda věty typu: „To by se nějak vyřešilo, ono by se to zvládlo.“ Potřebuji jistotu, ne vzdušné zámky. Moje odpověď byla rezolutní ne a Radek to chápal, ačkoliv byl z toho smutný.
Jaký šok ale přišel o pár týdnů později, když jsem zjistila, že i přesto, že si dáváme pozor, jsem otěhotněla. Skoro se mi na Radka chtělo křičet, že to udělal schválně, protože z toho měl radost. Já to ale stejně necítím. Mám veliké obavy o naši budoucnost, každý den jsou kolem jen a jen negativní zprávy, nechtěla jsem do tohohle přivést dítě.
Teď ve mně ale začíná růst a já nevím, co mám dělat. Kdybych šla na potrat, Radek by mi to asi neodpustil, ale já bych si také neodpustila, kdybych neměla dítěti co dát.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
