Facebook
Instagram
Ivo měl radost, když mu manželka Jitka řekla, že je těhotná. Těšili se na miminko, ale na ultrazvuku se ukázalo, že není jedno, nýbrž dvě. Jitka začala vyšilovat, že dvojčata nezvládne, a dostala nápad, že by k nim mohla jít bydlet její maminka, aby jí pomáhala. Pro Iva to ale rozhodně není nejlepší řešení.
Moje manželka Jitka si už před lety přála mít dítě. Tenkrát jsem se na to cítil ještě mladý, ale jak roky ubíhaly, usoudil jsem, že už je čas. Snažili jsme se přes rok a pak mi nadšeně ukazovala těhotenský test. Měl jsem vážně radost, dokonce jsem s ní šel na vyšetření. Tam nás doktor překvapil, protože viděl, že jsou to dvojčata. Já se začal smát, ale Jitka měla hrůzu v očích.
„Dvojčata nezvládnu,“ říkala mi v autě a já se smál ještě víc, že si přece nemůže vybírat. Moje reakce ji ale popudila a pořád jsem poslouchal, jak je jedno miminko náročné, natož dvě. „Eva se přes dva roky nevyspala, malej odmítal spát a ona skončila na prášcích,“ dávala mi za příklad svoji sestru. Uklidňoval jsem jí, že my nejsme jako její sestra a zvládneme to. Ona si to ale nenechala vymluvit. „Jedno dítě uhlídám, dvě ale ne. Jedno poleze tam, druhé tam, jedno spí, druhý řve a naopak. Když budou oba jinde a budou padat, který mám zachránit?“ pořád vymýšlela katastrofické scénáře.
Nejhorší řešení ze všech
Nakonec vymyslela to úplně nejhorší řešení: „Máma je v důchodu, řekla jsem jí, aby u nás bydlela a pomohla mi.“ Najednou se zas usmívala a byla v klidu, jak to pěkně vyřešila. V tu chvíli jsem ale začal panikařit já. S její mámou mám normální vztah, ale něco jiného je, když ji vídám jednou za čas na návštěvě a něco jiného, když má u nás bydlet. Přesvědčoval jsem ji, že to zvládneme sami, ale při takové myšlence s ní bylo peklo. Nedalo se svítit. Maminka se nastěhovala pro jistotu tři týdny před porodem a já si začal zvykat.
Narodili se nám dva kluci, Šimon a Matěj. Počítal jsem s tím, že doma bude křik a pláč, to mi nevadilo. Mně vadila víc její máma a kvůli tomu jsme se hádali. Já si také chtěl kluky pochovat, ale ona mi je kolikrát vytrhla z náruče, že to dělám blbě. Když brečeli, šel jsem za nimi, ale odehnala mě, že to udělá sama. Koukal jsem jako blázen, co si to dovoluje.
Myslím, že už to déle nezvládnu
Na její větu: „Vychovala jsem tři děti, mám víc zkušeností“ jsem doslova alergický. Po třech měsících jsem Jitce řekl, že kluci už jsou větší a teď už se máma může klidně vrátit domů, ale chyba lávky. „Ty jsi naivní, teď teprve začnou zuby a bude to ještě horší.“ V žádném případě maminka nesměla z domu. Je pravda, že bylo doma naklizeno, bylo navařeno, ale já bych se bez toho obešel.
Dopadlo to tak, že Jitka spí v ložnici s dvojčaty a mámou a já spím v dětském pokoji na rozkládacím gauči. O společně strávené noci si můžu nechat zdát a ať řeknu doma cokoliv, je to úplně zbytečné. Ty dvě mě vůbec k ničemu nepotřebují. Zatím jsem se choval slušně a bral jsem ohledy, ale dlouho to nevydržím a buď sbalím kufry tchyni, nebo budu muset jít já. Takhle jsem si to nepředstavoval.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
