
Maruška čeká své první dítě s mužem, kterého si před třemi lety vzala. Manžel se na miminko nesmírně těší a ona ví, že bude skvělým otcem. Zároveň ale prožívá vášnivý vztah s někým jiným. A její city jsou opětované.
S Jakubem jsme spolu šest let a miminko jsme plánovali. Když jsem otěhotněla, měl snad větší radost než já sama. Hned začal řešit výbavu, přestavby v bytě, studovat recenze porodnic a podobně. Je neskutečně starostlivý a já si ho za to vážím a mám ho pochopitelně ráda. Jenže před dvěma měsíci jsem na pracovním školení poznala Adama. Během jediného odpoledne jsme si řekli víc než s některými lidmi za celé roky. Začali jsme se vídat a nejde o nevinné schůzky. Zamilovali jsme se. Adam ví, nyní už si toho nelze nevšimnout, že čekám dítě.
Nikdy jsem nic podobného nezažila
Adam je úplně jiný než Jakub. Živelný, trochu divoký, spontánní. Dokáže naplánovat nečekané setkání i „alibi“ a pak se mnou hodiny debatovat o svobodě, o smrti, o duši… Svěřila jsem mu věci, které jsem nikdy nikomu neřekla. Ani manželovi. Své největší strachy, dávné křivdy i tajemství, za která se stydím. A stejně se otevřel i on mně.
Mezi námi je navíc neuvěřitelná fyzická přitažlivost. Stačí, aby se mě dotkl, a úplně ztrácím hlavu. Před měsícem jsme spolu poprvé spali. Adam od začátku ví, že jsem těhotná, a nijak ho to neodrazuje. „Chci tebe. A jestli k tobě patří dítě, tak i jeho,“ řekl mi.
Břetislav (40): Jsem deset let ženatý, ale celý život miluji někoho jiného. Neudělejte stejnou chybu
Manžela mám stále ráda, ale jinak
Jakub mezitím montuje postýlku, vybírá kočárek a každý večer se ptá, jak mi je. Vnímám vůči němu velkou něhu a lásku, bohužel podobnou, jakou bych cítila ke staršímu bratrovi. Nemám chuť ho líbat, spát s ním, prostě se ho dotýkat jako žena muže. S Adamem je to přesně naopak.
Když mi napíše, rozbuší se mi srdce. Při každém setkání mám pocit, že se do něj vpíjím jako voda do suché hlíny. Kamarádka, které jsem se svěřila, se mě pokoušela vrátit na zem. „Maruško, vždyť ho znáš dva měsíce! Normálně jsi zešílela! Nikoho nemůžeš za dva měsíce poznat, nic jste spolu kromě zakázaného dobrodružství neprožili,“ řekla mi. Nemyslím si to, myslím, že Adam je prostě můj osud a svým způsobem i zkouška, jestli budu mít odvahu si jít za štěstím i proti proudu. Nikdy jsem to neudělala, vždy jsem byla „hodná holka“.
Jsem šťastná a zároveň zoufalá
Adam už nechce náš vztah tajit. Tvrdí, že se mnou chce žít, a ptá se, kdy Jakubovi řeknu pravdu. Jenže já si vůbec nedovedu představit, že bych manželovi a vlastně i celé rodině oznámila, že ho opouštím právě teď, když čekáme dítě. Navíc dobře vím, že s Adamem zatím sdílíme jen rozhovory, vášeň a krásné chvíle. Nevím, jaký by byl při obyčejných starostech a probdělých nocích s miminkem.
Včera Jakub poprvé ucítil, jak se naše dítě pohnulo. Byl dojatý a já s ním. Chvíli jsme seděli vedle sebe a já si říkala, že přesně takhle má vypadat rodina. Jenže později mi přišla zpráva od Adama a já měla okamžitě chuť za ním utéct. Nikdy jsem nezažila tak silnou přitažlivost ani takovou blízkost. Zároveň vím, že mám doma dobrého muže, který mi věří. Nechci se vzdát člověka, vedle kterého se cítím skutečně živá, ale co dál?
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




