Ema (28): Sbírala jsem ořechy a našla úžasného muže. Bylo to jako z pohádky o Popelce

Bylo to loni v říjnu. Svítilo nízké podzimní sluníčko a já sbírala v aleji za městem ořechy. Každý rok jsme chodívaly na vlašáky s milovanou babičkou a já v té tradici pokračovala i poté, co babička zemřela. Jako dítě jsem zbožňovala barevné podzimní listí i jeho šustění při chůzi. A zbožňuji to stále. Minulý rok se oříšků moc neurodilo, ale stejně jsem šla ze zvyku sbírat. Nešlo jen o ořechy, ale i vzpomínky, vůni listí a neskutečný klid. Z toho mě ale vyrušil rozjívený veselý labrador a jeho páníček. „Hledáte šaty na ples? Prý se tento rok moc urodily!“ řekl mi mladý muž žertem, když procházel kolem.

Veronika (28): Ztracená peněženka mi změnila život a přinesla osudovou lásku

Doprovodil mě domů

„Šaty mám, ale hledám tanečníka,“ odpověděla jsem okamžitě, aniž bych přemýšlela o dvojsmyslu svých slov. Bylo to spontánní, skoro dětinské, ale mladý muž ihned pohotově zareagoval. „Tak to by se dalo snadno zařídit,“ řekl a usmál se. Líbil se mi, prohodili jsme ještě pár slov a on během našeho povídání začal sbírat. Nakonec jsme oproti mému očekávání nasbírali plný batoh. Měla jsem radost.

„Asi bych vám s tím měl pomoci, Popelko?“ zeptal se, když sledoval, jak se pokouším dostat batoh na záda. Nenechala jsem se přemlouvat. David si vzal batoh a doprovodil mě až k vrátkům našeho domu. „Nepůjdete zase zítra na ořechy?“ zeptal se, když jsme se loučili. „Osedlal bych pro vás koně!“ dodal. Zasmála jsem se a kývla. Pak jsme se dohodli na čase.

Karolína (29): Brzy bych se měla vdávat, ale potkala jsem svou první lásku. Zamotal mi hlavu a teď nevím, jak se rozhodnout

Princ přijel na hnědém koni

Jenže David nejel. Sbírala jsem a sbírala, uběhlo dvacet minut a nikde nikdo. Byla jsem zklamaná. Musela jsem si přiznat, že při našem prvním setkání přeskočila jiskra. Byla jsem sehnutá, štrachala pod listy, když jsem uslyšela cválání. David dorazil se zpožděním, ale skutečně na koni! To jsem nečekala, domnívala jsem, že žertoval.

„Tak bohužel, krásná Popelko, bělouši došli,“ houkl z koňského hřbetu a ladně seskočil. Pak se omluvil, prý po cestě potkali psa na volno bez páníčka, což prý nemá Róza ráda. Ten den jsem jela domů na koni. Úplně vyklepaná, ale popravdě už zamilovaná. Bylo jasné, že se Davidovi líbím. Když jsme se loučili, regulérně mě pozval na rande.

Jirka (36): Byl jsem vždy proutník, ale osudné zaklepání na dveře mi navždy změnilo život

Má v tom prsty babička?

I letos jsem šla na ořechy, ale už ne sama. Šel se mnou David a Max, jeho potrhlý pes. Už rok jsem s „mým princem“ moc šťastná, netušila jsem, že skvělého chlapa nemusíte v dnešní době shánět jen přes seznamky, ale můžete ho klidně potkat pod ořechem.

Někdy si i říkám, jestli v tom všem nemá prsty má zesnulá babička. Věřím na posmrtný život, i na pomoc a ochranu našich blízkých, kteří tu už s námi nejsou – a mé babi by se David i jeho zvěřinec nesmírně líbili.

Michaela (46): Měla jsem nádherné manželství a spokojený život. Pak ale přišel jeden osudový okamžik, který všechno změnil

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].