Matěj dostal velmi zajímavou radu, jak zachránit nefungující vztah – najděte si každý nový koníček, ať si máte o čem povídat. Jenže vše nakonec dopadlo úplně jinak...
Začalo to úplně nevinně. Vlastně skoro jako vtip. Vztah nám už nějakou dobu skřípal. Ne že bychom se hádali, nešlo o žádnou velkou krizi. Spíš taková ta tichá únava. Kdy nevíš, jestli jste ještě pár, nebo jen dva lidé, co spolu bydlí. Po večerech jsme spolu moc nemluvili. A pak s tím přišla – že bychom každý mohli začít dělat něco, co jsme nikdy nedělali. Prý nám to může pomoct. Souhlasil jsem.
Točil jsem se v kruhu
Vybrala si běh. Prý zkusí půlmaraton. Jen tak. A navrhla sázku – že když to dá, já zaplatím víkend v horách. Když ne, platí ona. Nečekal jsem, že to dotáhne daleko. Já si mezitím vybral keramiku. Nevím proč. Asi proto, že jsem kdysi viděl video, jak někdo točí mísu na kruhu, a přišlo mi to uklidňující.
Přihlásil jsem se na kurz. Jednou týdně jsem si šel v klidu zapatlat ruce hlínou a vypnout hlavu. Nosil jsem domů křivé hrnky a byl na sebe celkem hrdý. Ona mezitím běhala. Zpočátku si stěžovala, že jí to nejde. Pak přestala mluvit o tom, jak to bolí. A začala si víc hlídat jídlo, vstávala dřív, kupovala si běžecké oblečení.
Všiml jsem si, že se mění. Ale moc jsme to neprobírali. Ona měla svoje trasy, já měl svoje hrnky. Už po pár týdnech jsem si začal všímat, že to, co jsme si mysleli, že nás svede dohromady, protože si o tom budeme povídat, nás začíná rozdělovat ještě víc.
Utíkala ode mě
Byla mnohem víc pryč. Fyzicky i mentálně. Najednou neřešila, co děláme v pátek. Měla plán. Běh. A já zůstal doma s u televize. Ne že bych jí to vyčítal. Ale začalo mi docházet, že to nedělá kvůli nám. Dělá to kvůli sobě. A že jí to asi dost vyhovuje.
Na den jejího půlmaratonu jsem měl naplánovaný kurz. Mávla nad tím rukou. „To vůbec nevadí. Já to zvládnu sama, neboj.“ A zvládla. Vrátila se domů se stejným výrazem, jako když si vezme nové boty, co fakt sedí. Něco mi oznámila, ale už si nepamatuji co. Vlastně si pamatuji jen ten pocit, že mezi námi něco skončilo.
Za týden se odstěhovala. Víkend v horách si užila beze mě. A já dál chodil na keramiku. Ale bylo mi jasné, že tohle nebyl nápad, jak něco zachránit. Byla to jen rozcvička k tomu, jak se rozejít v klidu. A možná i v čase.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].