Radka (30): Ranní běhání mělo jasný cíl. Osudové setkání v parku ale změnilo všechny plány

Příběhy o životě: Ranní běhání mělo jasný cíl. Osudové setkání v parku ale změnilo všechny plány
Zdroj: Freepik

Předsevzetí zhubnout do plavek brala Radka naprosto vážně a poctivě vyrazila na ranní běh. Jenže závislost na sladkém byla silnější, a tak ještě zpocená v legínách zamířila pro odměnu do cukrárny. U pultu plného zákusků ale zjistila, že v tom není sama.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 03. 06. 2026 06:30

Opravdu jsem chtěla zhubnout. Běhání mě moc baví, ale bez sladkého nejde žít. V cukrárně jsem potkala muže, který to má stejně.

Zhubnout do plavek

Letos to fakt dám, budu hubená a krásná,“ odříkávala jsem si mantru u zrcadla. Rozhodla jsem se jít do sebe a začít opravdu denně běhat a jíst striktně zdravě. Běh mám docela ráda a neměla jsem v plánu se mořit dietami. Stačilo by mi jen vynechat večer mastné brambůrky a odpolední sladkosti ke kávě.

Vrhla jsem se na to opravdu poctivě. Budík na šestou, nové legíny a boty, hudební playlist do uší. Po týdnu makání jsem se cítila skvěle, jak tělesně, tak duševně. Byla jsem moc ráda, že jsem s tím začala. To je ten nejtěžší krok. Pak už si člověk zvykne na něco nového a jede v zajetých kolejích. Alespoň u mě to tak platí. Bohužel i se sladkým.

To mi totiž jediné moc chybělo. Odpolední chuť na koláček, čokoládu nebo dortík. To jediné mi kazilo dobrou náladu. Kolikrát jsem si říkala, jestli mi to za to stojí. Být štíhlá, ale zoufale toužit po cukru? Pak jsem to vzdala a rozhodla se, že si prostě dopřeju. Zkusím si dát něco sladkého hned po běhání, třeba se to lépe spálí.


V legínách v cukrárně

Zaběhla jsem si ještě zpocená do nedaleké cukrárny a mlsně sledovala čerstvou várku větrníků. „Jeden malý mě nezabije,“ mumlala jsem si pro sebe. „To určitě ne, ale já doporučuju ten košíček s višní,“ ozvalo se za mnou. Muž v běžeckých botách a propocené mikině. „Taky podvádíte?“ dodal s úsměvem.

Dost mě pobavil a navíc uklidnil. Prý se kalorie pálí ještě dlouho po výkonu. To znělo poměrně nadějně. A tak jsme si dali zákusek společně, on mě pak doprovodil přes park a nazítří už jsme měli sraz. Zkusila jsem jeho trasu v lesoparku a nechala si poradit ohledně běžecké techniky. Nevynechali jsme malý dortík jako sladkou tečku za odměnu.

Brzy se z našeho společného běhání stal příjemný zvyk. Občas jsme si dali něco sladkého, jindy jsem přinesla domácí štrůdl nebo jsme si u mě připravili smoothie plné vitamínů. Pořád jsem si nebyla jistá, jestli nás spojuje zatím jen snaha zhubnout a záliba ve sladkém, či něco víc.


Společně v plavkách

Nakonec jsem do plavek zhubnout nestihla, aspoň ne tolik, kolik jsem chtěla. Ani můj parťák neshodil svých vysněných dvacet kilo. To mi ale vůbec nevadí, protože já mám urostlé muže s bříškem ráda. Mnohem větší radost mi dělá společně strávený čas vyplněný smíchem a endorfiny.

Můj běžecký partner se konečně rozhoupal a pozval mě na rande a to hned na dovolené. Letíme spolu k moři a tak se ukáže, jak se naše těla budou vyjímat v plavkách. Osobně se nemůžu dočkat a doufám, že nevynecháme ranní běhání po pláži. Svého přítele jsem potkala během sportování, tak to všem vyprávím. Detail o cukrárně už znají jen ti nejbližší.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! u Davida Mattioliho

Vítejte! u Davida Mattioliho

Související články

Další články