Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeLinda v pátek večer místo plánované pizzy a pyžama skončila v autě svého přítele, který ji vezl „za překvapením“. Když zjistila, že cílem je luxusní hotel se saunami, vířivkou a masážemi, chvíli si myslela, že vyhrála jackpot. Jenže radost rychle vystřídal šok.
Bylo to zvláštní už od samého začátku. V pátek odpoledne, když jsem se chystala dát mraženou pizzu do trouby a pustit si seriál, mi zazvonil telefon a na displeji se objevilo jméno mého přítele Jonáše. „Připrav si věci na víkend. Nebudu ti nic vysvětlovat, prostě buď v šest dole před domem. A přibal si plavky,“ řekl. A než jsem stihla cokoliv namítnout, zavěsil.
Oddala jsem se dobrodružství
V první chvíli jsem si myslela, že se zbláznil. Moje zvědavost ale byla silnější než opatrnost. Dobrá, řekla jsem si, trochu spontánnosti neuškodí. Pizzu jsem strčila zpátky do mrazáku a sbalila pár věcí. V šest večer jsem tedy stála s kufrem u chodníku a čekala. Přijel pro mě v naleštěné staré škodovce, otevřel dveře a s úsměvem řekl: „Naskoč, jede se za dobrodružstvím!“
Cestou mlčel, jen občas přepnul rádio. Nedozvěděla jsem se, kam vlastně míříme. Až když jsme odbočili k hotelu s velkým nápisem Wellness & Spa Resort, došlo mi, že mě unesl – do lázní. „To myslíš vážně?“ vydechla jsem. „Jasně. Potřebuješ relax. Máš za sebou těžký týden, ne?“ usmál se.
Měl pravdu. Poslední dny jsem prakticky nespala, v práci se na mě valily termíny a stres. Představa masáže a sauny se mi začala líbit. Dokonce jsem pocítila vděčnost, že vymyslel něco tak hezkého.
Byl to únos na můj účet
Na recepci se tvářil, jako by mu to tam patřilo. „Máme rezervaci,“ prohlásil a podal recepční občanku, jako kdyby objednával prezidentské apartmá. Slečna recepční se usmála, vyťukala něco do počítače a pak se obrátila na mě: „A platba bude kartou, nebo hotově?“ Otočila jsem se na Jonáše. On jen nevinně zamrkal: „Zlato, zaplatíš to? Já si nechal kartu doma.“
V tu chvíli jsem oněměla. Nechápala jsem, jestli to myslí vážně. Jenže recepční už čekala a já se nechtěla hádat přímo před ní. Tak jsem vytáhla kartu a přiložila k terminálu. Na displeji se objevila částka, která by mi normálně vystačila celý měsíc na jídlo.
Pokoj byl krásný – voňavá prostěradla, balkon s výhledem na les, v koupelně bublala vířivka. On se uvelebil na posteli, zapnul televizi a spokojeně zamručel: „Vidíš, jak je to super? To byl nápad!“
„Nápad možná,“ zamumlala jsem, „ale já ho právě zaplatila.“
Tenhle víkend mi otevřel oči
Následující dva dny byly zvláštní směsicí rozmazlování a hořkosti. Ráno švédské stoly, odpoledne masáže, sauna, bazén. Všechno to bylo příjemné, jenže pokaždé, když jsem se uvolnila, mě bodlo vědomí, že to celé jde z mé kapsy. Jonáš se tvářil, jako by se nic nedělo. Kdykoliv nám barman přinesl drink, připil si: „Na náš krásný víkend!“ Já v duchu dodala: „Na můj krásný účet.“
Snažila jsem se s ním o tom mluvit. „Hele, víš, že bys mi to měl vrátit, že?“ Jen se zasmál: „Ale no tak, vždyť je to investice do našeho vztahu. A navíc – ty vyděláváš víc než já.“ Ta věta mi zazněla v hlavě jako siréna. Najednou jsem pochopila, že tohle nebude ojedinělý výstřelek. Že v jeho očích nejsem partnerka, ale spíš bankomat na nožičkách.
Když jsme v neděli odjížděli, cítila jsem úlevu, že pobyt končí. On celou cestu básnil, jak si to musíme brzy zopakovat. Já už v duchu sepisovala zprávu, kterou mu po návratu pošlu: že naše cesty se právě rozdělily. Někdy člověk nemusí být zavřený ve sklepě, aby byl unesen. Stačí, když mu někdo vezme iluze a nechá ho zaplatit účet.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
